Na svět pomohla mnoha dětem. Spoustě z nich ale život ukončila. Dodnes zůstává nejproduktivnějším vrahem v japonské historii a jednou z největších ženských sériových vražedkyň na světě. Přitom vlastně na žádnou z obětí nevztáhla ruku. Japonci ji nazývají Oni-Sanba – Démonická porodní asistentka.
Zabila více než sto novorozenců, které měla v péči. Možná si myslela, že jedná z milosti. K chudým rodičům i dětem, které by možná čekal těžký život. Když byla konečně odhalena, výše trestu, která ji čekala, byla pro veřejnost šokující. Toto je příběh největší japonské sériové vražedkyně a porodní asistentky, Mijuki Išikawy.
Narodila se v roce 1897 v Kunitomi v prefektuře Mijazaki. Vystudovala Tokijskou univerzitu. Jelikož před rokem 1945 si v Japonsku vysokou školu mohly dovolit pouze bohaté japonské ženy, historici se domnívají, že pocházela z bohaté rodiny.
Na první pohled ušlechtilé povolání
Po absolvování vysoké školy začala pracovat jako porodní asistentka v porodnici Kotobuki. Na přání své rodiny se vdala za Takešiho Išikawu. Z jejich manželství však nevzešly žádné děti.
Pacienti s ní byli spokojení
V práci se jí dařilo a její zkušenosti v oboru porodní asistentky byly na špičkové úrovni. Mnoho pacientů ji chválilo. Postupem času se tak vypracovala až na ředitelku porodnice. Tento úspěch a větší pravomoc se zřejmě staly počátkem hrůzných činů, kterých se Išikawa začala dopouštět.
Poválečná ekonomická krize v Japonsku
Japonsko se ve čtyřicátých letech minulého století tvrdě potýkalo s následky druhé světové války. Zničený průmysl a s tím spojený obrovský nárůst nezaměstnanosti. Kritická byla také situace v zásobování obyvatelstva potravinami. Po celém Japonsku docházelo k lokálním hladomorům. Lidé stáli ve frontách na trochu jídla celé hodiny.
V důsledku toho mnoho žen opouštělo své děti již v porodnicích, nebo je nechávaly zemřít, protože je prostě neměly jak uživit. Potraty byly v té době nelegální a chudí rodiče byli v bezvýchodné situaci.
Išikawa to vzala do vlastních rukou
Tváří v tvář tomuto problému napadlo Mijuki Išikawu strašlivé řešení. Kvůli nedostatku sociálních a charitativních služeb nemohla kojencům ve své nemocnici sama nijak pomoci. Toto dilema nakonec vyřešila po svém.
Rozhodla se, že bude nejlepší, aby novorozené děti prostě zemřely. A udělala to úplně „jednoduše“. Začala zanedbávat jejich péči. Mnoho z nich tak v přímém důsledku zemřelo, většinou hlady.
Platby za vraždy
O to děsivější bylo, že o něco málo později za neposkytnutí péče začala Išikawa od zoufalých rodičů vyžadovat peníze. Do celé věci byl zapleten i její manžel Takeši. Společně požadovali od rodičů velké množství peněz s tvrzením, že to pro ně pořád bude daleko méně, než jaké by byly náklady na výchovu nechtěných dětí. Na celém byznysu se podílel i lékař Širo Nakajama, který pomáhal falšovat úmrtní listy.
Úřady podezřelá úmrtí bagatelizovaly
V té době z nemocnice začalo odcházet velké množství porodních asistentek, které věděly, nebo alespoň začaly tušit, co se děje. Některé z nich se snažily upozornit úřady na zvýšený počet úmrtí kojenců. Co se děje v porodnici Kotobuki, však úřady ignorovaly a zlehčovaly počty mrtvých dětí.
Vše nakonec odhalila náhoda. V lednu roku 1948 nalezli dva policisté pozůstatky pěti obětí Išikawy. Pitvy pak odhalily, že žádné z dětí nezemřelo přirozenou smrtí. Začalo rozsáhlé vyšetřování a manželé Išikawowi byli následně zatčeni.
Za smrt dětí mohou rodiče, kteří je opustili
Státní zástupci však při vyšetřování narazili na překážku. Išikawa tvrdila, že děti opustili jejich rodiče, a proto smrt jako taková byla zaviněna rodiči, nikoli jí. Část veřejnosti jí dokonce dala za pravdu.
Zavraždila 170 dětí
V průběhu vyšetřování byly nalezeny další desítky dětských tělíček v pohřebním ústavu a chrámu. Stanovení přesného počtu obětí však nebylo možné a konečné číslo zůstává neznámé. Odhady však mluví až o 170 mrtvých novorozencích.
Zavřeli ji na pouhé čtyři roky
Celý případ odhalil trhliny v japonských zákonech, a Išikawa proto mohla být souzena pouze za zanedbání péče. Maximální výše trestu byla v tomto případě osm let pro porodní asistentku a čtyři roky pro jejího manžela a spolupracujícího lékaře. Proti rozsudku se ještě odvolali a tresty byly nakonec v roce 1952 sníženy na polovinu.
Její činy donutily Japonsko legalizovat potraty
Případ Mijuki Išikawy měl ještě další, mnohem působivější důsledek – legalizaci potratů. Před vraždami byly potraty v Japonsku nezákonné. Předpokládalo se, že k celému incidentu došlo, protože se v Japonsku zvýšil počet nechtěně narozených dětí. V roce 1949 byly legalizovány potraty z ekonomických důvodů.
Autor: Michaela Pauerová
Zdroj: en.wikipedia.org, murderpedia.org, allthatsinteresting.com
