6. března 1981 začala Marianne Bachmeier střílet v přeplněné soudní síni v tehdejším západním Německu. Jejím cílem byl 35letý sexuální delikvent, souzený za vraždu její dcery. Šestkrát se trefila a Klaus Grabowski na místě zemřel. Zoufalá matka se po svém činu rázem stala středem zájmu veřejnosti. Její následný soud, ostře sledovaný německou veřejností, vyvolal otázku, zda byla její snaha pomstít své zabité dítě oprávněná.
Případ samozvané spravedlnosti rozdělil veřejnost
Akt pomsty Marianne Bachmeier je dodnes možná nejpozoruhodnějším případem samozvané spravedlnosti v německých poválečných dějinách. Mnoho lidí tehdy pro její čin otevřeně vyjádřilo pochopení a vidělo v něm především akt zoufalství truchlící matky. Jiní však požadovali přísný trest, aby byl ochráněn právní stát a jeho monopol na použití trestu proti činům samozvané spravedlnosti.
Za svůj příběh dostala tučnou odměnu
Tehdy třicetiletá Marianne Bachmeier se rázem dostala do středu zájmu široké veřejnosti. Svůj životní příběh se dokonce rozhodla exkluzivně prodat týdeníku Stern za tehdejších dvě stě padesát tisíc marek. Její důvod byl jasný. Peníze měly pokrýt právní poplatky v nadcházejícím soudním řízení, které proti ní bylo zahájeno v listopadu 1982.
Ve třináctidílném seriálu týdeníku Stern se tak čtenáři mohli dozvědět podrobnosti z jejího nešťastného dětství a mládí v přísně věřící rodině s autoritářským otcem – bývalým členem Waffen-SS. Marianne poprvé otěhotněla v šestnácti letech a jen o dva roky později čekala další dítě. Obě dcery se rozhodla dát kvůli nedostatku peněz k adopci.
Ještě těhotná byla znásilněna
Těsně před narozením své druhé dcery byla znásilněna. V roce 1973 se narodila třetí dcera. Dostala jméno Anna a tehdy třiadvacetiletá Marianne ji začala vychovávat jako samoživitelka. Marianne provozovala hospodu v Lübecku, přístavním městě v tehdejším západním Německu, kde s dcerkou žily.
Přišla i o svou třetí dceru
Dcera Anna byla okolím popisována jako šťastné dítě s otevřenou myslí. S matkou žila spokojený a skromný život, dokud se nestala tragédie. 5. května 1980 byla sedmiletá Anna nalezena mrtvá.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Soused byl léčený sexuální delikvent
Osudného dne se dívka pohádala s matkou. Anne se kvůli tomu rozhodla jít za školu. Kvůli tomu se dostala do rukou svého pětatřicetiletého souseda, místního řezníka Klause Grabowského. Muž měl již záznam v trestním rejstříku za zneužívání dětí. Léčil se na psychiatrii a byl dobrovolně vykastrován. Později podstoupil, se souhlasem soudu, hormonální léčbu, díky které se mu vrátila chuť na sex.
Grabowski Annu věznil ve svém domě celé hodiny, než ji uškrtil punčochami. Zda dívku týral či zneužil, zůstává nevyjasněno. Její tělo pak schoval do kartonové krabice, kterou nechal na břehu nedalekého kanálu. Ještě téhož večera jeho snoubenka upozornila policii a Grabowski byl zatčen.
Vraždil, protože ho prý dívka vydírala
K vraždě se Grabowski přiznal, popřel však, že by Annu jakkoli zneužíval. Namísto toho začal vyprávět poněkud zvláštní a znepokojivý příběh. Anna se ho prý pokoušela vydírat. Vyhrožovala mu, že řekne matce, že ji obtěžoval, pokud jí nedá peníze. Ze strachu, že by se musel vrátit do vězení, ji nakonec uškrtil.
Neunesla další lži o své dceři
Zřejmě právě tato obvinění znamenala onu pověstnou poslední kapku pro dívčinu matku Marianne. Jeho lži ji natolik rozhořčily, že se o necelý rok později, když vrah stanul před soudem, rozhodla pomstít. Svůj čin později zdůvodnila mimo jiné tím, že chtěla zabránit tomu, aby Grabowski poškozoval pověst její dcery. Grabowski chtěl prý zrovna učinit prohlášení. „Nemohla jsem snášet další lži o mém dítěti,“ vysvětlila později v rozhovoru pro týdeník Stern.
Lübeck, 6. března 1981, krátce před 10:00
Je třetí den procesu s pachatelem vraždy sedmileté Anny. Klaus Grabowski, usvědčený sexuální delikvent, se k uškrcení dívky přiznal. Sedí v soudní místnosti krajského soudu v Lübecku. Zezadu se k němu přiblíží Marianne Bachmeier, matka oběti.
Z kapsy kabátu vytáhne Berettu ráže 22, zamíří na Grabowského záda a osmkrát stiskne spoušť. Šest ran ho trefí. Pětatřicetiletý vrah její dcery v soudní síni umírá. „Chtěla jsem ho střelit do obličeje. Bohužel jsem ho trefila jen do zad. Doufám, že je mrtvý,“ prohlásí Marianne krátce po svém činu. Bez odporu se nechá zadržet.
Matka oběti se sama ocitla před soudem
Proces proti Marianne Bachmeier začíná 2. listopadu 1982. Obviněna je zpočátku z vraždy, později byl čin překvalifikován na zabití. Proces přitáhl obrovskou pozornost veřejnosti. Mnozí viní ze zločinu justici, která umožnila muži, který už dříve obtěžoval dívky, používat hormony k obnovení sexuální touhy. Jiní matku obviňují ze zanedbávání Anny a pochybují o důvěryhodnosti jejího smutku. Ještě další pak otevřeně vyjadřují své sympatie k aktu pomsty.
Je těžké se shodnout, zda byla Marianne Bachmeier zdrcená matka, která se snažila pomstít brutální smrt svého dítěte, nebo z ní její akt pomsty udělal také chladnokrevnou vražedkyni.
Kromě posuzování etické stránky celého případu došlo také k právní debatě o tom, zda byla střelba promyšlená, či nikoli a zda šlo o vraždu, nebo zabití, za což jsou rozdílné tresty. Soud nakonec Marianne obvinil z úmyslného zabití a v roce 1983 byla odsouzena k šesti letům za mřížemi.
Zemřela mladá, leží v hrobě vedle dcery
Marianne Bachmeier byla propuštěna z vězení poté, co si odpykala polovinu trestu. Přestěhovala se do Nigérie, kde se provdala a zůstala až do 90. let. Po rozvodu se svým manželem se přestěhovala na Sicílii. Zde žila, dokud jí nebyla diagnostikována rakovina slinivky. Poté se vrátila zpět do Německa. Zemřela 17. září 1996 ve věku 46 let. Byla pohřbena vedle své dcery Anny.
Zdroj: allthatsinteresting.com, wikipedia.org, ndr.de
Autor: Michaela Pauerová
