Přezdívalo se mu Pařížský Modrovous, jeho skutečné jméno bylo Henri Désiré Landru. Tento sériový vrah dokázal využít situaci po první světové válce, aby se během několika let dostal ke spoustě peněz. Součástí jeho plánu ale byly vraždy francouzských vdov.
Landru používal různé přezdívky a nezanechával za sebou v podstatě žádné stopy, bylo proto velmi těžké ho vypátrat. Navíc nikdy nebyla nalezena žádná mrtvola, takže se pouze spekulovalo o tom, zda byly ženy skutečně zavražděny.
Všechny byly nejprve nahlášeny jako nezvěstné. Až po dlouhé době bylo zjištěno, že spolu zmizení žen souvisí a že je má na svědomí jeden muž. Jeho pravé jméno ale roky nikdo neznal.
Už v mládí byl problémovým člověkem
Henri Landru se narodil v Paříži roku 1869. Když v roce 1887 dokončil školu, nastoupil na čtyři roky do armády.
Tam měl velké neshody s nadřízenými a později byl vyhozen za to, že údajně obtěžoval svého bratrance. Po návratu do civilu se oženil a s manželkou měl čtyři děti.
Pracoval jako prodejce použitého nábytku. Jelikož jeho příjmy byly nízké, začal krást a byl několikrát trestně stíhán. Byl dokonce dva roky ve vězení a žena ho poté opustila.
Začal si přivydělávat okrádáním vdov. Žen se později musel zbavit
Laundru si dobře uvědomoval, že kvůli první světové válce přišlo mnoho žen o své partnery. Proto se v novinových inzerátech začal představovat jako vdovec, který hledá vdovu na trvalý vztah.
A měl velký ohlas. Jenomže každá žena, která na jeho inzerát zareagovala, náhle zmizela. A policie nemohla viníka dlouho vypátrat, protože ačkoli si ho spojila s novinami, on vždy použil jinou přezdívku.
Své oběti Laundru po schůzkách nalákal k sobě domů, kde je okradl o peníze a zavraždil. Jejich těla pak pálil v peci.
To mu procházelo celkem téměř pět let. Za tu dobu zabil deset žen a dospívajícího syna jedné z nich.
Až v roce 1919 se madam Buissonová pokusila vypátrat svou sestru, o které věděla, že si přes inzerát domluvila rande s neznámým mužem. Neznala sice Laundruho skutečné jméno, ale znala jeho tvář i adresu.
Nebylo tedy těžké předat policii informace, které vedly k jeho zatčení. V jeho domě policie našla dostatek důkazů – například zuby a ohořelé kosti v peci.
Nemohl jsem to udělat, pouze nepříčetný by tak jednal
Laundru byl zkoumán mnoha soudními psychology, k vraždám se nikdy nepřiznal. Podle všeho byl naprosto příčetný a nikdy nebyl shledán psychicky nemocným.
On sám o tomto výsledku prohlásil, že to je jasný důkaz jeho neviny. Takové činy by prý totiž psychicky zdravý člověk nikdy nespáchal.
Autority se ale přesto rozhodly jinak a on byl roku 1922 popraven. Dlouho se spekulovalo o tom, zda skutečně vraždy spáchal. Až čtyřicet let po jeho smrti se našla fotografie, na jejíž zadní straně se Laundru ke všem činům doznává.
Autor: Šárka Cvrkalová
