Zdání umí dobře klamat a v případě jednoho z nejbrutálnějších týrání mladistvé dívky v historii USA se toto tvrzení potvrdilo. Trýznitelem totiž byla na první pohled vzorná žena v domácnosti a její potomci. Případ vraždy Sylvie Likens v šedesátých letech otřásl celým světem, a přitom stačilo málo a dívka mohla žít.
Sylvia Marie Likens se narodila v roce 1949 do početné rodiny. Měla čtyři sourozence a rodiče, jejichž vztah byl dost turbulentní. Živili se prodejem sladkostí a piva v karnevalových stáncích a jejich finanční situace nebyla příznivá.
Vzorná mladá dívka
V dospívání se Sylvia snažila rodičům s financemi pomáhat a vydělávala si jako chůva nebo hospodyňka. Byla velmi ohleduplná vůči své mladší a bázlivější sestře, která byla navíc kvůli mozkové obrně postižená.
Kočovný život rodičů nebyl příliš vhodný pro děti. V roce 1965 se proto domluvili se ženou ze sousedství, že se o jejich dcery postará, zatímco budou na další štaci.
Opatrovatelkou dívek se stala Gertruda Baniszewski, která žila sama se svými sedmi dětmi. Ačkoliv působila jako vzorná hospodyňka a maminka, trpěla psychickými problémy, jež si nesla z nevydařených manželství.
Opatrovatelka se změnila na trýznitelku
S rodiči dívek se domluvila, že jí budou posílat dvacet dolarů týdně a ona se bude o jejich dcery pečlivě starat. Slovo dalo slovo a v červnu rodiče Sylvie a Jenny odcestovali s tím, že se na podzim vrátí.
Rodinná idylka v domě Gertrudy však netrvala dlouho. Frustrovaná žena si začala vylívat zlost na šestnáctileté Sylvii. Vše špatné, co se v domě odehrálo, vždy svedla na nebohou dívku. Gertrudiny děti z ní měli respekt a přidali se na její stranu.
Obzvlášť krutá byla nejstarší dcera Paula.
Pro Sylvii tak začalo nejhorší období jejího života. Gertruda i její děti mladou dívku denně týrali. Kopali do ní, shazovali ji ze schodů, pálili ji cigaretami, polévali horkou vodou, do ran jí sypali sůl a nutili ji jíst vlastní exkrementy.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Brutální metody týrání se stupňovaly
Do týrání vlastní sestry nutili také Jenny, který neměla sílu se bránit a bála se, aby neskončila podobně jako Sylvia. Z domu plného dětí se tak stal dům hrůzy.
Paradoxem bylo, že se do týrání často zapojili také děti ze sousedství a žádnému z nich toto chování nepřišlo divné. Ani Sylviin křik sousedy nedonutil zakročit, nechtěli se totiž do Gertrudiny výchovy plést.
Týrání se stupňovalo. Sylvia byla donucena strkat si láhev od Coca Coly do intimních míst, nedostávala nic na jídlo ani pití a byla tak silně dehydratovaná.
Žhavou jehlou jí Gertruda na tělo vyryla nápis „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá“. Anonym nakonec ohlásil podivné chování v domě Gertrudy, které přišla prověřit sociální pracovnice. Gertruda však Sylvii zapřela s tím, že dívka utekla neznámo kam.
Pokus o útěk skončil fatálně
Sylvie se dokonce jednou pokusila o útěk, ale Gertruda jí v tom stihla zabránit. O den později ubohá dívka na následky silné dehydratace a mnohačetných zranění zemřela.
Přivolaní policisté byli šokovaní tím, co vidí. Gertruda samozřejmě všechny své činy popírala. Tvrdila, že dívku zneužili a zabili neznámí mladíci, se kterými údajně utekla. Jako důkaz si připravila dopis s prohlášením, jež donutila Sylvii napsat ještě před smrtí.
Všichni ostatní aktéři týrání tuto historku potvrdili a donutili k tomu taky mladší sestru Sylvie Jenny. Ta nejprve policistům předem dohodnuté prohlášení potvrdila, ale poté jim pošeptala, že když ji odtamtud dostanou, řekne pravdu.
Ostře sledovaný soud
Pitva zuboženého těla mladé dívky potvrdila Jennyinu výpověď o dlouhodobém týrání. Sylvia měla na těle přes sto padesát ran, v zápěstí měla díru až na kost, pravděpodobně z cigarety. Příčinou smrti byl hematom na pravém spánku společně s podvýživou, šokem a dalšími zraněními.
Gertruda byla odsouzena na doživotí, ale v roce 1985 ji i přes protesty veřejnosti propustili. Změnila si jméno a o pět let později zemřela na rakovinu plic. Stejný trest si vyslechla také její dcera Paula, která se na týrání Sylvie podílela nejvíce.
Další děti byly umístěny do polepšoven, ale dříve nebo později se dostaly ven.
Případ otřásl celou Indianou. Podle místních policistů se jednalo o vůbec nejsadističtější zločin, který během své kariéry vyšetřovali. Jenny si s sebou nesla velké trauma, ale později dokázala žít normálním rodinným životem.
Sylvia má od roku 2001 pomník v parku v Indianapolis a její smutný příběh se stal inspirací pro několik filmů.
Zdroj: en.wikipedia.org, truecrimeedition.com, refresher.cz
Autor: Karolína Stoczková
