I v dnešní době jsou transgender lidé považováni za podivíny, obecně jsou ale přijímáni a velká většina z nás již chápe, že se takové věci zkrátka dějí a není to důvod k odsuzování. Dříve byla ale morálka lidí zcela jiná, a Magaret Allen se proto s pochopením příliš nesetkávala.
Už odmalička byla podle rodiny a přátel jiná. Narodila se v roce 1906 a už jako mladá se zajímala spíše o to, o co by se v jejím věku zajímali chlapci. Pomáhala s náročnými domácími pracemi, odmítala se oblékat jako dívka.
Rodina se ji snažila chránit před společností a přemlouvali ji, aby na sebe příliš neupozorňovala. Jenže Margaret příliš nerozuměla tomu, že to s ní myslí dobře, a považovala je za zrádce, kteří nechápou její pocity.
Už odmalička milovala fyzickou práci a lidé ji popisovali jako dívku, která se umí pořádně ohánět lopatou. Bohužel to nebyl jediný nástroj, se kterým se sžila. Později se jí to stalo osudným.
Říkejte mi Bill
Margaret se snažila vypadat i chovat se jako muž. Chtěla, aby ji tak okolí přijímalo. Dokonce o sobě tvrdila, že prošla změnou pohlaví. To je ovšem na tehdejší dobu velmi nepravděpodobné.
Margaret si nechávala říkat Bill. Pracovala jako řidička autobusu, později ale byla z práce vyhozena, protože se opakovaně chovala násilně. Jednou prý dokonce jednoho z pasažérů praštila do hlavy, až omdlel.
A to jenom proto, že si nenašel místo k sezení dostatečně rychle a zdržoval ji podle jejích slov od práce. Lidé se Margaret smáli, mnoho z nich se jí ale také začalo bát. Povídali o ní různé věci a vyhýbali se jí.
Byla ve své době podivínkou. Nikdo nedokázal pochopit, proč se nedokáže smířit s tím, že je žena, proč si nenajde povolání, které by k ní sedělo, proč neustále dělá problémy.
Tou dobou nikdo netušil, jak daleko to celé může zajít. Nikdo si nedokázal představit, že by se Margaret „Bill“ Allen mohla stát vrahem. To, co provedla své sousedce, bylo podle mnohých neočekávané.
Na šibenici v šatech
24. srpna roku 1948 spáchala Margaret zločin, který se jí stal osudným. Její sousedka byla jednou z mála lidí, kteří ji respektovali takovou, jaká byla. Jenže podle Margaret to byla jen otravná stará žena.
Když si ten večer přišla půjčit cukr, pozvala ji Margaret dál. Místo přátelského rozhovoru ale vytáhla kladivo a s ním nebohou ženu ubila.
K vraždě se přiznala, a dokonce tvrdila, že toho lituje. Měla prý zkrátka špatnou náladu kvůli souhrám mnoha okolností, jinak by té ženě nikdy neublížila.
Ani lítost jí ale u soudu nepomohla. Její čin byl shledán silně násilnou a agresivní vraždou a žena, která se snažila zapadnout mezi muže, tak byla poslána na šibenici. To pro ni ovšem podle jejích slov před smrtí nejhorší trest nebyl.
Aby si uvědomila, co udělala, aby byla veřejně ponížena a ani před smrtí nemohla být tím, za koho se považovala, donutily ji úřady mít na sobě při popravě ženské šaty. A tehdy teprve hodně lidí pochopilo, jak ironické to je, že nemohla celý život být tím, kým chtěla.
Zdroj: murderpedia.org, listverse.com, wikipedia.org
Autor: Šárka Cvrkalová
