V roce 1978 se v kalifornském městě Yuba City ztratila skupinka pěti mladých chlapců, kteří se vraceli z basketbalového zápasu. Chlapci trpěli lehkou formou mentálního postižení nebo psychickými problémy. Jejich záhadné zmizení není dodnes vysvětleno a okolnosti případu nahání husí kůži i po více než 40 letech.
Pět mladíků Billa Sterlinga, Jacka Huetta, Teda Weihera, Garyho Mathiase a Jacka Madruga dělilo nerozlučné přátelství.
Jejich společným koníčkem byly sportovní zápasy, na které jezdili společně fandit.
I když se jednalo o dospělé muže ve věku od 25 až 32 let, žili u rodičů, jelikož všichni trpěli buď lehkou formou mentální retardace, nebo psychickými problémy.
Společně fandili basketballu
Na konci února roku 1978 se společně vydali fandit na vysokoškolský basketbalový zápas Kalifornské univerzity v Chicu, poté si zajeli do rychlého občerstvení, kde byli spatřeni naposled.
Jelikož se nevrátili domů, rodiny kontaktovaly policii.
Začalo rozsáhlé pátrání a po několika dnech od zmizení se našlo jejich auto daleko od zpáteční cesty do Yuba City v horách.
Podivné bylo, že auto nemělo žádnou technickou závadu a ani nebylo zaklíněné ve sněhové pokrývce, takže s ním mohl kdokoliv odjet. Po skupince hochů však nebylo ani památky.
Páté tělo se nikdy nenašlo
V červnu téhož roku, když i v horách roztál sníh, se až 30 km od nalezeného auta v horách našla těla čtyř mladíků, která už byla značně v rozkladu.
Z těla tří chlapců toho moc nezbylo, a to i vinnou lesní zvěře, ale čtvrté tělo patřící Tedovi bylo objeveno v opuštěné chatrči, kterou využívali turisté.
Z pitvy později vyplynulo, že Ted alespoň tři měsíce od zmizení v únoru žil.
Největší otázkou však zůstává, kam se poděl poslední z party – Mathias, jehož tělo nebylo nikdy nalezeno (pouze jeho boty v lesích daleko od místa činu), nebo jestli opravdu on zavraždil své kamarády.
Svědek z onoho večera
V průběhu vyšetřování vyšel na povrch očitý svědek, který únorovou noc zapadl ve vánici v horách s autem.
Náporem stresu dostal lehký infarkt, a když se pokoušel auto roztlačit, všiml si, že po silnici jde několik postav včetně ženy s plačícím dítětem.
Když na osoby volal, ať mu pomohou vytlačit auto, utekly.
Jelikož byl poslední, kdo mladíky spatřil, patřil mezi podezřelé, ale pro nedostatek důkazů nebyl nikdy obviněn.
Celý kriminální případ je i po více než 40 letech obestřen mnoha otázkami, nikdo se však už asi nedozví, co se skutečně stalo.
Autor: Adéla Vocetková
