Nerozhodnost nikdy nebyla můj problém. Odjakživa jsem byl ten typ člověka, který vždycky věděl, jak se má zachovat. Váhavost prostě nemám v povaze. Nicméně před nějakou dobou můj život dospěl do fáze, kdy jsem si s ním jednoduše nevěděl rady. Ocitl jsem se na rozcestí a nemohl se rozhodnout, kterým směrem se vydat.
Manželka toužila po miminku
Svoji ženu jsem si vzal před pěti lety. Byli jsme stejné povahy a od života jsme očekávali podobné věci. Toho času jsme se podobně dívali i na založení rodiny, o které jsme tenkrát ani jeden neměli zájem. Oba dva jsme totiž měli slušně našlápnutou kariéru, a proto jsme se domluvili, že s dětmi ještě počkáme. Manželka nebyla proti a i mně to takto vyhovovalo.
Zdroj: 123RF.COM
Všechno skvěle klapalo až do chvíle, kdy se v manželce zničehonic probudila touha po miminku. Najednou už nechtěla šplhat po kariérním žebříčku, ale naopak toužila po přebalování. Proto stále častěji mluvila o tom, že bychom už mohli založit rodinu. Já si tím ale tak jistý nebyl.
Stále častěji mě zaháněla do kouta
Zpočátku jsem se k manželčině touze po miminku vyjadřoval neurčitě. S oblibou jsem podobné debaty ukončoval slovy, že tomu necháme volný průběh a uvidíme, jak s tím osud naloží. Nejdříve to manželce stačilo, jenže čím déle jsem se vymlouval, tím začala být neodbytnější.
Zdroj: 123RF.COM
Já se stále více cítil zahnaný do kouta. Nebyl jsem si totiž jistý, jestli dítě doopravdy chci. Vyhovoval mi takový život, který jsme společně žili doposud, a nechtěl jsem na něm cokoli měnit. Na druhou stranu jsem ale věděl, že pokud manželce nevyhovím, mohlo by to mezi námi špatně dopadnout. Touhou po dítěti se manželka dokonce stala skoro až posedlou.
Řešil jsem důležité životní dilema
Čím víc na mě manželka s dítětem tlačila, tím více jsem se od ní vzdaloval. Přestával jsem svoji ženu poznávat, zatímco ještě před nějakou dobou to byla sebevědomá a cílevědomá kariéristka, která toužila po úspěchu, najednou se z ní stal maniak s jedinou vidinou v podobě dítěte. Nechtěla se bavit o něčem jiném než o založení rodiny.
Najednou jsem si připadal jako na rozcestí. Přede mnou jako by byly tři možné cesty. Jedna z nich představovala početí potomka a založení rodiny. Druhá z nich mi umožňovala zanechat situaci tak, jak byla doposud a nic na svém životě neměnit. Třetí cesta znamenala rozvod. Nemohl jsem se rozhodnout, po které z nich se vlastně chci vydat.
Cítil jsem se jako v pasti
Doposud spokojené manželství a celkově i můj život jako takový se obrátil vzhůru nohama. Ještě před nějakou dobou mi nic nechybělo a cítil jsem se šťastný. Teď jsem v sobě řešil spor, se kterým jsem si nevěděl rady. Připadal jsem si jako v pasti.
Nakonec to osud celé rozhodl za mě. Jednoho dne mi totiž do práce volala manželka a v telefonu zněla nadšeně. Zjistila totiž, že je těhotná, a postavila mě tak před hotovou věc. Svým způsobem se mi ale ulevilo, že to osud nakonec rozhodl a nenutil mě si vybírat.
Autor: Nikol Kolomazníková
