Byl jsem štěstím bez sebe, když mi žena oznámila, že konečně čeká chlapce. Měl jsem doma dvě krásné dcery, jak už to tak ale u chlapů bývá, stejně ve skrytu duše toužíme po chlapci. Nemohl jsem se dočkat, až svého kluka naučím všemu, co jsem uměl. Byl jsem připravený věnovat se stejným dílem všem svým dětem, nicméně na toho klučinu jsem se opravdu velmi těšil. To mi přece nikdo nemohl mít za zlé.
Byl moje pýcha a největší chlouba
Od narození jsem do svého syna vkládal velké naděje. Věřil jsem tomu, že jednoho dne půjde v mých šlépějích. Představoval jsem si, že se vyučí stejnému řemeslu. Možná jednoho dne budeme pracovat společně. Rodinná firma – to byly moje sny. Syn mi dělal velkou radost, byl velmi učenlivý a očividně i zručný, což určitě zdědil po mně. Tetelil jsem se radostí, kdykoliv se mu něco podařilo. Byl jsem právem pyšný.
Měl jsem k němu ze všech dětí nejblíže
Často se říká, že nejmladší děti jsou zároveň největšími oblíbenci svých rodičů. U nás tomu bylo zrovna tak, nicméně u mě k tomu přispěl především fakt, že nejmladší byl kluk. Své dcery jsem samozřejmě miloval, ale k synovi jsem měl nejblíže.
Zatímco se totiž dcery začaly zajímat o šminky a všechny ty typicky ženské věci, syna zajímal fotbal a sporty celkově. Měli jsme si zkrátka vždy co říci. Miloval jsem společně strávený čas.
Zdroj: 123RF.COM
Můj sen se splnil!
Velmi mě potěšilo, když se syn při volbě střední školy rozhodl pokračovat ve stejném řemesle jako já. Vyučil se na truhláře a já byl připravený zaměstnat ho ve své firmě, kterou se mi za ty roky podařilo vybudovat. Můj dávný sen se konečně stal skutečností! Pracoval jsem po boku svého syna, kterému šla práce od ruky. Byl jsem pyšný, jakého šikulu jsem z něho vychoval. Život neměl jedinou chybičku.
Asi jsem se unáhlil
Syn dospěl a stal se z něho zodpovědný mladý muž, to jsem si alespoň myslel. Proto jsem došel k závěru, že určitě udělám dobře, když firmu a rodinný majetek přepíšu právě na něj. Syn mě totiž opakovaně ujišťoval o tom, že bude v našem rodinném podnikání pokračovat, a to i tehdy, když toho již já sám nebudu schopný. Přepsal jsem na svého syna veškerý majetek v domnění, že činím dobře. Velmi rychle se ale ukázalo, že jsem se ve svém rozhodnutí očividně unáhlil. Přepsání majetku na syna nebyl vůbec dobrý nápad.
Zbyly mi jen oči pro pláč
Ani jsem se nenadál a syn naši firmu, u jejíhož zrodu jsem stál a kterou jsem vlastními silami postavil na nohy, mrknutím oka prodal. Kývnul na první nabídku, která se mu dostala do ruky, a zbavil se tak veškerého jmění, které naše rodina měla. Strašně jsem se ve svém synovi zklamal, tohle jsem od něho ani v tom nejhorším snu nečekal. Zbyly mi jen oči pro pláč, moji firmu už vlastní někdo jiný. Já proti tomu nemohl vůbec nic udělat.
Autor: Nikol Kolomazníková
