Alice Herzová-Sommerová byla nadějná židovská klavíristka. Její slibně rozjetou kariéru ukončila až druhá světová válka. Nejprve nesměla koncertovat, nakonec byla poslána do Terezína. Zemřela ve Velké Británii, když jí bylo neuvěřitelných 110 let. Stala se tak nejstarší Českou, která přežila holokaust.
Alice Herzová a její příbuzní patřili k těm německy mluvícím židovským rodinám, které se před druhou světovou válkou vyskytovaly v Praze. Její otec byl obchodník, matka byla v domácnosti a starala se o svých pět dětí.
Umělecky založená rodina
Rodina byla velmi umělecky založena. Mezi její přátele patřil například spisovatel Max Brod, Felix Weltsch i Franz Kafka. Ten byl v jejich domě častým návštěvníkem. Alice na něj zavzpomínala i pro web Haaretz.com.
„Kafka byl trochu zvláštní muž. Chodil k nám domů, seděl a povídal si s mojí matkou hlavně o svém psaní. Nemluvil moc, ale miloval klid a přírodu,“ popsala slavného spisovatele žena.
Talent na jazyky i na klavír
Alice byla všestranně talentovaná. V 5 letech ji sestra naučila hrát na klavír, a v 16 letech se dokonce stala nejmladší studentkou na německé hudební akademii v Praze.
Měla také velký talent na jazyky, krom češtiny a němčiny uměla také hebrejsky, latinsky, francouzsky a anglicky.
V roce 1931 si vzala houslistu Leopolda Sommera a po sedmi letech se jim narodil syn. Mladá žena se postupně stávala velmi úspěšnou klavíristkou, která měla šanci prosadit se po celé Evropě. Bohužel, těmto plánům byl záhy konec.
Rozhodla se zůstat
Po mnichovské dohodě začal být pobyt v Praze čím dál tím obtížnější. Nadaná umělkyně nesměla jako Židovka vystupovat, ale dokonce ani učit nežidovské žáky. Nebylo divu, že většina jejích příbuzných ještě v roce 1939 emigrovala.
Ona se však rozhodla s manželem a synem zůstat v Praze a postarat se o nemocnou matku. Ta byla v roce 1942 poslána do koncentračního tábora, kde zemřela. Alice s rodinou byla poslána rok poté do Terezína.
Koncerty „v pekle“
Žena však měla aspoň trochu štěstí a dostala se do takzvaného oddělení pro organizování volného času, kde mohla vystupovat. Hrála na klavír a zpívala v operách stejně jako její pětiletý syn.
Táborový orchestr byl krycím projektem nacistů. Jeho úkolem bylo předvádět Mezinárodnímu Červenému kříži, že je život v táboře v podstatě „normální“.
Zatímco ona díky hudbě mohla alespoň částečně uniknout před hrůzami, které se děly kolem ní, její manžel takové štěstí neměl. Z Terezína byl poslán do Osvětimi a pak do Dachau, odkud se nikdy nevrátil.
Žila v Izraeli i v Británii
Po osvobození Terezína se vrátila do Prahy. Nakonec se ale rozhodla emigrovat i se svým synem do Izraele, kde žili její příbuzní. Pracovala jako pedagog na konzervatoři a její syn se stal slavným violoncellistou. Nakonec se za ním přestěhovala do Velké Británie.
Talentovaný hudebník však dostal v pouhých čtyřiašedesáti letech infarkt a zemřel. Ženě pak zůstala snacha a vnuci. Přesto se údajně nikdy necítila osamělá. Do Londýna za ní jezdilo mnoho návštěv, které toužily vyslechnout si její příběh. Zemřela v nemocnici 23. února roku 2014. Bylo jí krásných 110 let.
Zdroj: Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
