Alma Schindler byla bezpochyby zajímavá žena. Snoubila se v ní krása, inteligence i talent. Ale také krutost, ješitnost a sobeckost. Muži jí padali k nohám a ona se nebála toho využít. Mnoho mužů ji označovalo jako nefalšovanou vídeňskou femme fatale.
Alma žila ve Vídni na přelomu 19. a 20. století. Tedy v nejbližším středu všeho kulturního, filozofického i společenského života. Její rodiče, oba uměleckého ražení, ji podporovali v poznání i umělecké kariéře. Díky nim se setkala se spoustou slavných lidí, především mužů.
Svatba s Gustavem Mahlerem
Jeden z prvních byl skladatel Alexander von Zemlinsky, který ji učil komponovat. Jejich románek ale skončil, když se seznámila se slavným rakouským skladatelem a dirigentem Gustavem Mahlerem.
Toho si vzala, když jí bylo dvaadvacet let a jemu jednačtyřicet. Navíc už byla v té době těhotná. Ačkoliv měla sama hudební ambice a zvládala velmi slušně komponovat, na naléhání svého manžela se tohoto svého koníčku vzdala. Jak se dalo předpokládat, nešťastní z toho byli nakonec oba.
Skladatel změnil názor
Krize v manželství se ještě prohloubila, když jim zemřela jejich prvorozená dcera. Alma tehdy našla útěchu v náruči mladého architekta Waltera Gropia. Mahler, na radu samotného Sigmunda Freuda, začal manželku podporovat v komponování.
Ta opravdu několik desítek skladeb vydala, slavný skladatel jí s tím dokonce pomáhal. Předpokládá se, že se však jednalo o písně napsané v jejím raném věku. Během manželství a ani po smrti Mahlera už nikdy nic nezkomponovala.
Místo milenky panna
Místo toho se vrhla do dalšího vášnivého románku, tentokrát s malířem Oskarem Kokoschkou. Když se po čtyřech letech rozešli, malíř z toho byl tak zoufalý, že si nechal na zakázku vyrobit panenku v životní velikosti podobnou své exmilence.
Zdroj: Profimedia
Malíř dokonce chtěl, aby mohl panenku využívat i pro své sexuální potřeby. Když mu však byla zaslána, byl jejím vzhledem zklamán. Využil ji pak ještě při tvorbě několika svých obrazů jako zátiší. Nakonec jí na zahradě uřízl hlavu.
Manželství a hned dvakrát
Alma mezitím narazila na svého starého známého Waltera Gropia a v roce 1915 si jej vzala a měla s ním dceru. Tři roky po svatbě porodila ještě syna. Ve Vídni už se ale proslýchalo, že není ženou architekta, ale básníka a spisovatele Franze Werfela.
Gropius se tedy nakonec rozhodl pro rozvod. Alma tak mohla žít otevřeně se svým milencem, kterého si také v roce 1929 vzala. V roce 1938 byli manželé, kvůli jejich původu, nuceni uprchnout na Francouzskou riviéru.
Když ani tam nebylo bezpečno, utekli do USA. Zde se Alma dál věnovala umění. Stejně jako ve Vídni potkávala vlivné lidi, které spojovala dohromady. Zemřela v roce 1964 v New Yorku.
Zdroj: Alma-mahler.at, Theguardian.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
