Matilda Devin, někdy také označovaná jako Tilly, se dokázala „vypracovat“ z chudé dívky žijící v jednom ze slamů v Londýně až k majitelce několika nemovitostí v Sydney. K ženě, která se ráda zdobila diamanty a kožešinami. Její nelegální byznys neměl konkurenci. Na konci života ale zůstala chudá a sama.
Tilly bydlela v jedné z nejhorších částí Londýna. Už od 12 let musela pracovat v továrně. Sama sobě však předsevzala, že si zařídí lepší život. Protože byla velmi krásná, řešení bylo nasnadě. Začala se živit jako prostitutka.
S manželem odešla do Sydney
Když jí bylo 17, tak se poprvé vdala. Vzala si australského opraváře Jamese (Jima) Edwarda Josepha Devina. Ten s její prací neměl problém, spíše naopak. V podstatě jí dělal pasáka. Nikoho asi nepřekvapí, že do klasického manželství měl tento vztah daleko.
Svazek byl plný násilí, hádek a alkoholu. Přesto všechno se tito dva vydali do Devinovy rodné Austrálie. Po návratu ale Tilly žádný lepší život nečekal, alespoň prozatím. Bydlela s manželem opět v jedné z nejhorších čtvrtí v Sydney, kde žila tehdejší spodina společnosti.
Žena se vrátila k nejstaršímu řemeslu. Během čtyř let dostala neuvěřitelných 79 pokut za prostituci, ale například i „urážlivé chování“ a vulgární jazyk. Její manžel byl její pasák, bodyguard i řidič, zároveň obchodoval s opiem a kokainem.
Díra v zákoně znamenala výhru
Matilda se ale nehodlala vzdát svého snu o lepším životě. Jednou ji napadlo řešení. V zákoně Nového Jižního Walesu o prostituci bylo uvedeno, že žádný muž nesmí provozovat nevěstinec či jinak profitovat z provozování prostituce. Na ženy se však tento zákaz nevztahoval.
Okamžitě rozjela svůj podnikatelský plán. Založila nevěstince v několika městech. Nebála se investovat do pořádné ochranky a vyhazovačů, což podnikům dodalo jakýsi punc kvality a u dívek to vzbuzovalo pocit bezpečí.
Přísná podnikatelka
Prosazovala jasnou metodu cukru a biče. Ty dívky, které pracovaly poctivě a celý výdělek jí předávaly, se u ní měly relativně dobře. Měly střechu nad hlavou, jídlo, lékařskou péči i ochranu před pasáky i zákazníky.
Pokud se však dozvěděla, že ji dívka podvádí, neváhala se uchýlit k pořádnému násilí.
Brzy se Tilly začalo opravdu dařit a ona se nebála to dát řádně na odiv. Vlastnila několik nemovitostí a luxusních aut, potrpěla si na diamanty a kožešiny.
Nic z toho ale nedokázalo změnit její násilnou povahu. Častokrát byla předvolávána na policii kvůli napadení či rvačce.
Druhého manžela postřelila
Její manželství na tom bylo hůř a hůř. Roku 1931 byl Devin obžalován z pokusu o vraždu manželky, když po ní několikrát vystřelil. Tilly proti němu ale odmítla svědčit a muž byl pak osvobozen. K rozvodu dospěli roku 1944.
Ani ne za rok poté se podnikatelka opět vdala. Ale ani zde se to neobešlo bez střelby. Tentokrát střílela Till a zasáhla svého snoubence do nohy. Svatba se konala několik měsíců poté a manželství rozdělila po 13 letech smrt manžela.
Smrt v chudobě
V roce 1955 někomu na radnici zřejmě došla trpělivost. Daňový úřad z ničeho nic vyměřil ženě pokutu 20 000 dolarů za krácení daně z přijmu a za neuhrazené pokuty.
Což byla na tu dobu opravdu astronomická částka. Tilly musela prodat většinu svých nemovitostí.
Do města navíc přišli noví „podnikatelé“, kteří chtěli ovládnout trh s prostitucí. Proti nim už neměla stará žena šanci. Na sklonku života tedy žila opět v chudobě. Zemřela v 70 letech na rakovinu. Podle svědků bylo na pohřbu velmi málo hostů. Žena tak zemřela více měně v zapomnění.
Zdroj: Dictionaryofsydney.org, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
