V originále se mu říkalo Axeman, česky bychom tuto přezdívku přeložili jako Sekerník. Sériový vrah řádící počátkem 20. století v New Orleans za sebou sice nechával stopy, nikdy ale nebyl dopaden.
Své oběti si vybíral pravděpodobně náhodně. Nikdy nebylo zjištěno, že by spolu mrtví nějak souviseli nebo že by je zabíjel z určitých důvodů.
Jediné, co bylo pro všechny společné, bylo zavraždění sekerou, podle které také vrah získal své jméno. Jeho skutečná identita nikdy nebyla odhalena.
Rok a půl vražd
Axeman řádil v New Orleans zhruba rok a půl, a to v letech 1918 a 1919. Vnikl vždy do domu své vybrané oběti a sekerou ji usmrtil.
Pravděpodobně se vyžíval v krvavých scénách, zanechal za sebou obvykle obrovský nepořádek, rozsekaná těla a pro přivolané policisty přímo děsivý pohled.
Zvláštní ale bylo, že nikdy neukradl nic z domu své oběti ani nezanechal jedinou informaci o tom, proč své činy provádí.
Světlo do případu nevnesl ani dopis, který sám Axeman policii zaslal. Byl vůbec skutečně od něho, nebo šlo jen o hloupý vtip někoho, kdo využil situace a vystřelil si z autorit?
Vraždím, protože můžu
„Největší peklo, jaké si dovedete představit. To bude den 13. března 1919,“ začínal dopis, který policie obdržela.
„Nikdy mě nechytili, nikdy mě neviděli. A tak to také zůstane. Jsem duch a démon, který vraždí zkrátka proto, že může,“ pokračoval Axeman. V několika dalších odstavcích hovořil o své lásce k jazzu, což přišlo všem podivné.
Koncem dopisu dodal, že milovníci jazzu budou ušetřeni, pokud v úterý 13. března projeví svou lásku k hudbě.
Ten den byly koncertní sály naplněné k prasknutí a žádná nová oběť nebyla nalezena. Zda je to ale jen shoda náhod, nebo skutečně dopis psal Axeman a uspokojil ho fakt, že lidé milují jazz, o tom se mohou policisté pouze dohadovat.
V březnu roku 1919 vraždy muže zvaného Axeman náhle přestaly. Co ho k činům donutilo a proč najednou s vraždami přestal, to je do dnešního dne záhadou, kterou nedokázali policisté vyřešit.
Autor: Šárka Cvrkalová
