Feng-šan Ho pracoval před vypuknutím a v průběhu druhé světové války jako generální konzul na čínské ambasádě ve Vídni. Během této doby riskoval svůj život a kariéru, aby zachránil tisíce Židů udělením víz, která jim umožnila uprchnout. Svůj hrdinský čin zatajil i před svou rodinou. Přišlo se na něj úplnou náhodou až po jeho smrti.
Vysloužil si přezdívku „Čínský Schindler“, podle známého německého průmyslníka Oskara Schindlera, který zachránil 1200 Židů. Když Feng-šan Ho ve věku 96 let zemřel, vzal si své tajemství do hrobu. Jediným vodítkem byla věta v jeho nekrologu z roku 1997.
Anšlus Rakouska
Po obsazení Rakouska nacistickým Německem v březnu roku 1938 nastala pro více než dvě stě tisíc rakouských Židů vláda teroru. V zoufalé snaze opustit zemi a uniknout hrůzám holokaustu museli čelit nepřekonatelným překážkám.
Nacistický režim trval na tom, že Židé mohou odejít pouze, pokud mají vstupní vízum do jiné země. Národ za národem však před zoufalými uprchlíky zavíral své dveře ve strachu z nacistické vlády.
Vlády se bály víza udělovat
Země odmítaly vydávat velké množství vstupních víz a mnoho diplomatů se zdráhalo vydat i ten počet víz, který jejich země umožňovala. Jeden zahraniční diplomat však odmítl zůstat stranou všech hrůz a rakouským Židům přispěchal na pomoc vydáváním velkého počtu drahocenných vstupních víz, která umožňovala útěk.
V letech 1938 až 1940 tak generální konzul Číny ve Vídni Feng-šan Ho zachránil tisíce Židů – v rozporu s příkazy nadřízených. Podle sériového čísla jednoho z víz se odhaduje, že jich vydal asi 4000, ale číslo může být ještě vyšší.
„Většina lidí dnes věří, že tehdy zachránil více než 5000 životů,“ řekl dokonce Xu Xin, profesor a přední odborník na židovská studia na univerzitě v Nanjingu. „Ale mnohem důležitější je fakt, že Ho byl pravděpodobně prvním diplomatem, který skutečně podnikl kroky k záchraně Židů,“ dodává profesor.
Pokračoval i po uzavření oficiální ambasády
Když pak nacisté zabavili prostory, kde sídlilo velvyslanectví, protože je vlastnil Žid, Ho otevřel novou kancelář za vlastní peníze, aby pokračoval ve své misi. „Otec byl prostě takový typ člověka – zásadový, čestný a přímočarý,“ vzpomínala dcera zesnulého diplomata Manli Ho, která mnoho let odkrývala otcův utajený příběh.
Bez rodičů a peněz
Když se psal rok 1938, panu Ho bylo 38 let. Ačkoli vyrostl na čínském venkově jako chudý sirotek, získal dobré vzdělání a ve škole vždy vynikal. V Německu dokončil svůj doktorát, mluvil mnoha jazyky a ve Vídni měl široký okruh přátel – mezi nimi i mnoho Židů.
Šanghajská víza byla vstupenkou do jiných států
Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 začal Židům vydávat jedinečná víza – platila pouze pro Šanghaj. Šanghaj byla otevřeným přístavním městem bez jakýchkoli imigračních kontrol, které bylo obsazené japonskou armádou. Mohl sem vstoupit prakticky kdokoli a víza nebyla potřeba.
Ho však věděl, že právě šanghajská víza umožní Židům odcestovat kamkoli – mohli je totiž použít k získání tranzitních víz a utéct jinam. Mnozí plánovali cestu například do Kanady, Spojených států, Palestiny či Filipín.
Díky vízům do Šanghaje tak mohli z Rakouska uprchnout. Skutečnost, že Ho uděloval právě šanghajská víza vytvořila městu pověst jakéhosi bezpečného přístavu. Uprostřed válečného pustošení se Japonci okupované město stalo „Noemovou archou“, která ukrývala asi 25 000 židovských uprchlíků prchajících před nacisty.
Na jeho laskavost a odvahu vzpomínají přeživší
Mezi těmi, kdo šanghajská víza obdrželi, byl i tehdy sedmnáctiletý Eric Goldstaub, který se svojí rodinou emigroval do Kanady. V roce 1938 obešel ve Vídni padesát konzulátů, kde prosil o vstupní víza, aby jeho rodina mohla utéct.
Všude ho odmítli. Nakonec zaklepal na dveře čínského konzulátu, kde ho Feng-šan Ho přivítal s milým úsměvem a vydal mu pro rodinu dvacet víz.
Lilith-Sylvia Doronová, která emigrovala do Izraele, potkala pana Ho náhodou. Ochránil ji před fyzickými útoky nacistů na městské Židy a doprovodil ji domů.
Nadále pak její rodinu navštěvoval, aby je ochránil před nacisty – tvrdil, že díky jeho diplomatickému postavení se jim neodváží ublížit. Dokonce dostal jejího bratra z Dachau a rodina v roce 1939 mohla z Vídně uprchnout.
Vzepřel se nadřízenému
Úsilí a pomoc rakouským Židům samozřejmě brzy vzbudilo podezření. Přímý nadřízený velvyslanec Chen Jie, který byl otevřený posilování vazeb mezi Čínou a Německem, nařídil Fen-šan Hoovi, aby okamžitě přestal víza vydávat. Ten však rozkaz neposlechl, a naopak zdvojnásobil svou snahu.
V roce 1940 byl obviněn za vzdorování nadřízením a bylo mu nařízeno opustit Vídeň. Jeho další diplomatická kariéra byla dlouhá a pestrá, avšak o svých válečných aktivitách nikdy nemluvil. Děti se o činech svého otce dozvěděly až po jeho smrti v roce 1997.
Poznámka v nekrologu
Příběh „Čínského Schindlera“ vyšel najevo úplnou náhodou. Když jeho dcera, reportérka, psala otcův nekrolog, zmínila jediný příběh, který jim otec vyprávěl – kterak se postavil ozbrojenému gestapu, aby ochránil své židovské přátele.
Když nekrolog četl kurátor výstavy o diplomatech zachráncích, Manli Ho kontaktoval a probudil v ní zvědavost. Začala proto pátrat po stopách svého otce a po mnohaletém výzkumu zjistila celou pravdu. Začaly se objevovat i osobní příběhy přeživších, kterým Ho pomohl a jsou díky němu naživu.
V roce 2000 získal Feng-šan Ho od památníku Jad Vašem nejvyšší ocenění Spravedlivý mezi národy. Stal se tak pouze druhým Číňanem, který tento titul získal.
Zdroj: yadvashem.org, en.wikipedia.org, aish.com, edition.cnn.com
Autor: Michaela Pauerová
