Wolfgang Amadeus Mozart byl geniální hudebník, kterému nebylo rovno. Mnohé možná překvapilo, jak tohoto génia vykreslil ve svém filmu Miloš Forman, tedy jako lehce ztřeštěného infantilního muže. Realita byla s velkou pravděpodobností ještě horší, což vedlo vědce k názoru, že Mozart možná trpěl psychickou poruchou.
Mozart se narodil 27. ledna roku 1756 v Salcburku. Jeho hudební nadání, nebo lépe řečeno genialita se začaly projevovat velmi brzy.
Už v pěti letech začal skládat hudbu, v šesti jel na své první koncertní turné napříč celou západní Evropou, v osmi letech zkomponoval první symfonii a svou první operu napsal, když mu bylo dvanáct.
Geniální mozek s primitivním humorem
Jeho nesporné nadání pro vážnou hudbu bylo často v silném kontrastu k jeho lehce výstřednímu chování, které se k respektovanému skladateli příliš nehodilo.
S tím souvisel i zvláštní smysl pro humor, kterým slavný skladatel oplýval. Svědčí o něm především dopisy, které posílal ženám ve svém okolí, například manželce, a především své sestřenici Marii Anně, přezdívané Bäsle.
Hudební génius v nich nejde pro sprosté slovo daleko a jeho vtipy jsou nevkusného, až vyloženě fekálního charakteru.
Mohla za to nemoc?
Vědce vždy tato nesourodost fascinovala a řešili, čím mohla být způsobena. Podle britského hudebníka Jamese McConnela není pochyb o tom, že Mozart trpěl Touretteovým syndromem.
Touretteův syndrom je neurologicko-psychiatrické onemocnění, které se projevuje nekontrolovatelnými pohybovými i zvukovými tiky. Často je doprovázeno také hyperaktivitou či obsedantně kompulzivní poruchou.
Pacienti obvykle cítí velké nutkání něco udělat či říci, přestože ví, že se to nehodí. Může se u nich objevovat také koprolálie, tedy nutkavé používání neslušných slov.
Důkazy jsou údajně v jeho práci
Podle McConnela tuto teorii nepotvrzuje jen Mozartova záliba v neslušných výrazech, ale také jeho posedlost hodinami, rýmování řádků v dopisech a škubání nohou.
Jako největší důkaz však vidí jeho zkomponované skladby. Podle něj se v nich jasně odráží rozpolcenost lidí s tímto syndromem, kdy na jedné straně cítí nutkání a na druhé straně se ho snaží ovládnout.
„Nechává svou hudbu utéct chaotickými směry, ale pak ji vždy dostane zpět pod kontrolu,“ vysvětil hudebník pro britský deník Evening Standard.
Možná jen svérázná osobnost
Někteří vědci ale o této teorii nejsou příliš přesvědčeni. Podle nich existuje o životě génia příliš málo informací, aby se mohlo něco takového potvrdit. Navíc 18. století bylo celkově značně obhroublé a pro sprostá slova tam nechodil daleko kdekdo.
Přesto ale, když se člověk na Mozartovy dopisy podívá, musí uznat, že jsou zvláštní a že se možná jednalo o něco závažnějšího než jen o dětinský smysl pro humor.
„Ale všechny vtipy stranou — právě z tohoto důvodu potřebuji, abyste přišli a zůstali — protože můžete hrát důležitou roli; tak určitě přijďte, i na chvilku, jinak budeme v hlubokých sračkách,“ stojí například v jednom z dopisů, jehož úryvek uveřejnil magazín Discover.
Zdroj: Discovermagazine.com, Standard.co.uk, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
