Gertrude Bell byla neuvěřitelně talentovaná žena. Na konci 19. století, které nebylo ženám ještě příliš nakloněno, dokázala cestovat po světě, lézt po skalách, účastnit se vykopávek, poznat nespočet arabských vůdců Blízkého východu a zasadit se o vznik nového státu — Iráku.
Gertrude vyrostla v typickém prostředí viktoriánské Anglie. Její rodina byla relativně zámožná, umožnila tak dívce všeobecně se vzdělávat a také hodně cestovat.
Vynikající studentka bez titulu
Velký intelekt se u ní projevil velmi brzy. Rodina nakonec tedy svolila a místo vdavek ji nechala vzdělávat se na Oxfordské univerzitě na jedné z kolejí, kde bylo umožněno studovat ženám.
Byla jednou z prvních žen, které vystudovaly moderní dějiny, a to dokonce s vyznamenáním první třídy. Akademický titul jí ovšem univerzita neudělila.
Cestování bylo její vášní
To jí však příliš nevadilo. Rozhodla se, že své znalosti zúročí během cestování. I k tomu měla značné předpoklady, hovořila totiž plynně arabsky, francouzsky, německy, italsky a persky, problém jí nedělaly ani osmanské jazyky.
Ihned po studiích se vydala navštívit svého strýce, který pracoval jako velvyslanec v Teheránu v Persii. Právě tam propadla kouzlu Blízkého a Středního východu.
Měla mužské záliby
Při cestování se věnovala svým dvěma koníčkům. Prvním z nich byla archeologie. Podílela se na vykopávkách v Turecku, Mezopotámii a na území dnešního Iráku. Zasloužila se také o založení tamního muzea. Díky ní vznikl zákon o vykopávkách, který zachránil mnoho cenných artefaktů.
Druhým koníčkem bylo horolezectví. Tomu se věnovala především ve Francii a Švýcarsku. Dokonce je podle ní v Bernských Alpách pojmenován jeden z vrcholů — Gertrudspitze. Protože právě ona a její dva průvodci byli první, kdo vrchol zdolali.
Tato kratochvíle ji však jednou málem stála život. Během výstupu se razantně změnilo počasí a ona i její doprovod byli uvězněni přímo na skále. 50 hodin strávili zavěšeni na laně uprostřed vánice.
Její nadání pro jazyky a diplomatické schopnosti a zkušenosti využívala Velká Británie při udržování svých kolonií.
Gertrude dokonce stála i u zrodu Iráku jako samosprávného státu.
Úspěch v práci, ale smůla v lásce
Její inteligence a rozhled byly vykoupeny smůlou v milostných vztazích. První lásku jí zakázal sám její otec. Henry Cadogan ze zahraniční služby měl podle něj příliš velké problémy s hazardem a také nemalé dluhy.
Druhou její láskou byl britský důstojník Charles Doughty-Wylie, se kterým na svých cestách úzce spolupracovala. K její smůle byl ženatý. Ačkoliv jej ve svých dopisech přesvědčovala, ať od manželky odejde, nikdy to neučinil. Nakonec zemřel v bitvě ve šestačtyřiceti letech.
Ze svých cest se Gertrude vrátila v roce 1925, ale už se značnými zdravotními obtížemi. Její stav se ještě zhoršil, když její mladší bratr zemřel na tyfus. 12. července 1926 byla nalezena ve své posteli mrtvá. Zřejmě se předávkovala léky na spaní. Zda se jednalo o sebevraždu, nebo o nehodu, nebylo nikdy spolehlivě dokázáno.
Zdroj: Biography.com
Autor: Markéta Mladá
