Kvůli jejímu pohlaví a barvě pleti ji ve Spojených státech nepřijali na žádnou leteckou školu. Aby si mohla splnit svůj sen, musela odcestovat do Francie. Zde v roce 1921 získala mezinárodní pilotní licenci. Stala se tak vůbec první afroamerickou pilotkou na světě.
Bessie Colemanová se vznesla k obloze nejen jako první Afroameričanka, ale stala se vůbec prvním člověkem černé pleti, který získal mezinárodní pilotní licenci. Jejím cílem bylo povzbudit ženy a Afroameričany, aby dosáhli svých snů, jakkoli to není jednoduché.
Bessie se stala známou jako „Královna Bess“ či „Odvážná Bessie“. Její kariéra bohužel skončila tragicky. Její život a nesnadná cesta do kokpitu však nadále inspiruje lidi po celém světě.
Indiánské kořeny
Elizabeth Colemanová se narodila v Atlantě roku 1892 jako desátá z dvanácti dětí. Matka byla Afroameričanka, otec byl napůl indiánského a afroamerického původu. Když byly Bessie dva roky, rodiče se přestěhovali na texaský venkov do Waxahachie. Pracovali jako služební a neuměli číst.
Pro vzdělání dělala všechno
Bessie chodila každý den přes šest kilometrů, aby mohla navštěvovat jednotřídní segregovanou školu a naučila se číst a psát. Ve škole byla snaživá a vynikala v matematice. A to i přesto, že školu musela často přerušovat, když bylo potřeba pomáhat matce s domácími pracemi či sběrem bavlny, aby vydělali peníze navíc.
V roce 1901 se otec odstěhoval do Oklahomy za lepšími pracovními příležitostmi. Matka se rozhodla že s ním nepůjde, a tak i s dvanácti dětmi zůstala sama v Texasu.
Neměla peníze na vysokou školu
Ve dvanácti letech byla Bessie přijata na stipendijní školu. Když jí bylo osmnáct, měla našetřené peníze, aby se mohla zapsat na univerzitu v Oklahomě. Bohužel si kvůli financím mohla dovolit pouze jeden semestr, poté byla nucena školu opustit.
Inspirovali ji bratři
V roce 1916 se přestěhovala za svými bratry do Chicaga. Zde začala pracovat jako manikérka v místním holičství. Mezitím její bratři sloužili v armádě během první světové války. Když se vrátili domů, vyprávěli jí spoustu příběhů z války.
Její bratr John sloužil u francouzského letectva a Bessie rád škádlil tím, že tamní ženy mají více svobody. Dokonce se i mohou učit pilotovat letadla. Bessie příběhy tak navnadily, že sama zatoužila stát se pilotkou.
V Americe studovat nemohla
Přihlásila se do několika leteckých škol po celé zemi, avšak jelikož byla žena, a ještě k tomu Afroameričanka, žádná z amerických škol ji nepřijala. Poté jí slavný afroamerický vydavatel novin Robert Abbott poradil, aby se přestěhovala do Francie, kde se bude moct naučit létat a na školu ji vezmou.
Bessie Colemanová proto vzala druhou práci, aby si na svůj sen našetřila dost peněz, a v noci chodila na hodiny francouzštiny. Abbott jí ještě pomohl sehnat sponzora pro její studia ve Francii.
Byla jedinou barevnou studentkou ve své třídě
Přijala ji letecká škola bratří Caudronů v Le Crotoy. Naučila se létat na dvouplošníku Nieuport 82. Po sedmi měsících školy uměla nejen létat, ale i dělat výkruty a skákat padákem z kokpitu. V červnu 1921 jí Mezinárodní letecká federace udělila mezinárodní pilotní licenci. Stala se tak první Afroameričankou, která ji získala.
První afroamerická i indiánská pilotka
Poté dva měsíce strávila lekcemi u francouzského pilotního esa, aby se naučila další kaskadérské triky. V září 1921 Bess odplula do New Yorku, kde se stala mediální senzací. Byla oslavována jako první letkyně „své rasy“. Jejím snem bylo vlastnit letadlo a otevřít si vlastní leteckou školu.
Jelikož však věk komerčního létání ještě nenastal, její jediný způsob, jak se uživit, bylo vystupovat před publikem jako kaskadérka. K tomu potřebovala další trénink. Strávila proto rok v Evropě – ve Francii, Německu a Nizozemsku – absolvováním kurzů kaskadérského létání, než se znovu vrátila do Států a zahájila kariéru v exhibičním létání.
Královna Bess vystupovala pouze pro smíšené publikum
V roce 1922 předvedla svůj první veřejný let. Její vystoupení lidi fascinovalo a stala se populární jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Cestovala, přednášela, dávala lekce létání, vystupovala v leteckých show a povzbuzovala ženy a Afroameričany, aby se naučili létat.
„Vzduch je jediné místo bez předsudků“
Předváděla odvážné kaskadérské kousky vysoko ve vzduchu. Její publikum čítalo tisíce lidí, jak bílých, tak „barevných“. Odvážná Bessie odmítala vystupovat kdekoli, kde by docházelo k rasové segregaci či diskriminaci diváků.
Letadlo se zřítilo při vystoupení
Velice rychle si získala pověst zručné a odvážné pilotky, která se nezastaví před ničím, aby dokončila obtížný kaskadérský kousek. To se samozřejmě neobešlo bez incidentů a zranění. V roce 1923 se při vystoupení v Los Angeles její letadlo zřítilo na zem z více než stometrové výšky. K překvapení všech Bess vyvázla relativně v pořádku, zlomila si nohu a tři žebra. Jen své ďábelské kousky musela na čas odložit.
Další nehoda, o tři roky později, se jí bohužel stala osudnou. Po letech, kdy vystupovala spíše jako řečník a leteckých vystoupení předváděla méně, naplánovala leteckou exhibici na Floridě na květen 1926.
Nečekaná smrt před vystoupením
Den před show se vydala spolu s mladým leteckým mechanikem Williamam Willsem na cvičný let. Wills pilotoval letadlo, zatímco Bess seděla na sedadle spolujezdce. Nebyla připoutaná, protože se chystala seskočit s padákem.
Ve výšce přes šest set metrů přestal motor letadla fungovat. Letadlo se převrátilo a nepřipoutaná Bess okamžitě z otevřené kabiny letadla vypadla. Zemřela okamžitě při dopadu na zem. Wills s letadlem havaroval několik metrů od jejího těla a také na místě zemřel.
Smrt „Královny Bess“ oplakávaly tisíce lidí
Nehoda se dostala na titulní strany celostátních novin. V roce 1931 zahájila Asociace pilotů Challenger v Chicagu tradici každoročního létání nad jejím hrobem. V roce 1995 byla v Americe vydána známka s jejím portrétem. V roce 2006 byla Bessie Colemanová uvedena do Národní letecké síně slávy.
Navzdory tragickému konci Bessie Colemanová svým odhodláním, odvahou a přístupem inspirovala tisíce, či dokonce miliony lidí po celém světě.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, womenhistory.org
Autor: Michaela Pauerová
