Christopher McCandless byl obyčejný mladík z Kalifornie, možná tedy trochu výstřední. Jednoho dne se rozhodl, že svůj život zasvětí cestování bez zásob a s minimem peněz. Nakonec se mu tento sen stal osudným. Mohl za jeho smrt nedostatek zkušeností, nebo to bylo všechno jinak?
Christopher McCandless byl normální kluk, inteligentní a nadaný na sport. Po střední škole se vydal na univerzitu, kterou bez problému dokončil. Svého bakalářského titulu z historie a antropologie si ale příliš nevážil. Diplom byl podle něj jen zbytečným výdobytkem 20. století.
Bez mapy a zkušeností
Více a více tedy uvažoval, co podnikne se svým životem, a přišel s relativně extrémním řešením. Většinu svých peněz a svého majetku rozdal a vydal se cestovat. S minimem hotovosti a bez mapy. Dokonce si i změnil jméno, a když se ho někdo ptal po cestě na rodinu, tvrdil, že žádnou nemá.
Jeho největším snem bylo tímto způsobem procestovat Aljašku. A tak se tam 28. dubna roku 1992 vydal. Nevzal si s sebou téměř žádné zásoby jídla. Měl několik knih, svůj deník, fotoaparát a spacák.
Hrůzný nález v autobuse
Cestoval tak po největším státu USA a dorazil až k čtvrti Denali, kde se nachází takzvaný Autobus 142. Jedná se o dopravní prostředek, který tam nechala stavební společnost. Ta jej kdysi využívala k ubytovávání svých zaměstnanců.
Autobus už nemá kola a místo motoru jsou tam kamna. Dodnes slouží jako odpočinek pro turisty či lovce. Úplně stejně jej plánovala využít skupina mladíků 6. září 1992. Nejprve je překvapil silný zápach. Poté našli ve spacáku mrtvé tělo, které patřilo Christopherovi.
Jak ukázalo policejní vyšetřování, mladík zřejmě zemřel na vyhladovění. Jeho váha byla třetinová oproti té, kterou měl, když na Aljašku dorazil.
Podle místních jen další nezodpovědný amatér
Tamní obyvatelé měli hned jasno. Upozorňovali na turistovu neznalost a nezkušenost. Většina místních nesla velmi nelibě, když se stal autobus jakýmsi poutním místem a Chris byl oslavován jako zosobnění svobody, volnosti a nekonzumního způsobu života.
Příběh inspiroval spisovatele a dobrodruha Jona Krakauera k napsání faktografické knihy Útěk do divočiny, která se záhy stala bestsellerem.
Spisovatel v ní nastínil několik možností, jak mohlo dojít ke smrti mladého muže. Žádná se však nikdy neprokázala. Se svou poslední teorií přišel v roce 2003.
Mohl se otrávit?
Jak se zjistilo z Christopherových deníků, většinu času se živil kořínky divokých brambor, které občas doplnil houbami či malými živočichy. Krakauer už předtím upozorňoval, zda se nemohl touto rostlinou přiotrávit, avšak obyvatelé Aljašky to vyloučili, neboť se jedná o rostlinu, jejíž kořínky se tam běžně konzumují.
Jeden muž ale upozornil, že se i v těchto běžně konzumovaných rostlinách může nacházet neurotoxin zvaný ODAP. Jak se ukázalo, jeho účinek zvyšuje nedostatek živin a těžká aktivita. Jeho nežádoucí účinky se více projevují u mužů mezi 15 a 25 lety.
To znamená, že ač pro domorodce mohla působit tato rostlina neškodně, Christopher se jí mohl skutečně otrávit. Tento neurotoxin navíc způsobuje ochrnutí dolních končetin. Proto si mladík nemohl zřejmě dojít pro další jídlo, a nakonec zemřel hlady.
Zdroj: Historycollection.com, Christophermccandless.info, Newyorker.com,
Autor: Markéta Mladá
