Francouzský vojevůdce, diktátor, císař, ale také vizionář a reformátor. O Napoleonu Bonapartovi slyšel alespoň jednou v životě každý. Existují o něm ale informace, které i dnes dokážou překvapit. Například to, že napsal romantickou novelu či že byl až nezdravě zamilován do své ženy. A samozřejmě také to, že vůbec nebyl malý.
Zoufale miloval svou manželku, ona jeho pravděpodobně ne
Joséphine de Beauharnais, budoucí Napoleonova manželka, byla poprvé vdaná za francouzského aristokrata, kterého však neustále podváděla. Během revoluce byl její muž popraven, stejný osud byl nachystán i pro ni. Den před její popravou však byla tehdejší vláda sesazena a popravy ustaly.
Roku 1795 se vdova se dvěma dětmi setkala s o šest let mladším Napoleonem. Svatba se konala už za šest měsíců. Zatímco vojevůdce trávil dny i noci na bojišti, jeho choť se uměla zabavit i bez něj.
To Bonaparta ničilo. Psal jí několik dopisů denně. Historik Andrew Robert je pro Dailymail.com popsal následovně: „Jsou to dopisy přehnaného puberťáka, který píše třikrát denně, naprosto nervózního z toho, jestli ho Joséphine milovala nebo jestli mu byla věrná nebo jestli pro ni byl dost přitažlivý.“
Nebyl malého vzrůstu
Napoleon sice nebyl žádný dlouhán, avšak pověst, která ho dodnes provází, si určitě nezasloužil. Je po něm dokonce pojmenován psychický jev, kdy si člověk nějakou vrozenou fyzickou indispozici kompenzuje v jiných oblastech života.
Jak se později ukázalo, jeho výška 5 stop a dva palce byla udávána ve francouzských palcích. V těch britských to bylo 5 stop a 6,5 palce, což je 168 cm. V 19. století se jednalo dokonce o větší číslo, než byl tehdejší mužský výškový průměr.
Napsal romantickou novelu
Zdá se to neuvěřitelné. Bonaparte se svou pověstí diktátora a tyrana měl také zřejmě svou romantickou stránku. Což dokazuje i „Clisson et Eugénie“, romantická novela, kterou vojevůdce napsal v roce 1795.
Vypráví se v ní o vztahu mladého vojáka, který se vrátí z bojů, najde si manželku a žije poklidným životem. Za nějaký čas ale musí zpět do války, kde je těžce zraněn. Jeho kamarád to jde oznámit jeho ženě a při té příležitosti ji svede.
Ta přestane manželovi posílat dopisy, z čehož si on brzy odvodí, co se stalo. Nakonec pošle nevěrné manželce poslední dopis a vrhne se do bezhlavého útoku na nepřítele, ve kterém podle svého přání nalezne smrt.
Beletristický počin byl vydán až po Napoleonově smrti, a to tak, že fragmenty rukopisu byly rozeslány do různých aukčních domů. V angličtině vyšlo kompletní dílo až v roce 2009.
Obdivoval ho sám Beethoven
Slavný skladatel mu měl dokonce věnovat jedno ze svých děl, konkrétně Symfonii č. 3. K jejímu napsání ho měly inspirovat právě Napoleonovy hrdinské činy. Beethoven si na něm velmi cenil i jeho demokratických ideálů.
Ty ale rozprášila vojevůdcova korunovace, kdy se nechal jmenovat francouzským císařem. Skladatel byl údajně velmi zklamán a stránku s věnováním okamžitě po jmenování přeškrtal.
Pokusil se spáchat sebevraždu
Po nevydařeném tažení na Rusko došlo k tomu, že byl Napoleon nucen roku 1814 odstoupit a vzdát se role císaře. Jako svého nástupníka zkusil jmenovat svého syna, ale ani to mu nebylo umožněno. Následně měl být poslán do vyhnanství na ostrov Elba.
Než k tomu však došlo, pokusil se slavný vojevůdce o sebevraždu. Běžně u sebe nosil pilulku s jedem. Týden po své abdikaci ji použil. Jed však už zřejmě vyprchal, a ačkoliv už byl v té době Napoleon vážně nemocný, vůbec nic se mu nestalo.
Zdroj: Dailymail.com, Mentalfloss.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
