Šavarš Vladimiri Karapetjan byl talentovaný sportovec z Arménie, který během svého života vyhrál řadu medailí. Byl ale také velkým hrdinou. Třikrát se shodou okolností dostal k neštěstí. Neváhal a začal pomáhat. Sovětský svaz jeho pomoc ale příliš neocenil.
Šavarš Karapetjan pocházel z Arménie, která byla v době jeho narození součástí SSSR. Od mládí sportoval. Nejprve se věnoval atletice, pak přešel k plávání, a nakonec se dostal k plavání s ploutvemi.
Krok od neštěstí
Jeho duchapřítomnost a také odvaha se poprvé projevily v roce 1974. Mladík cestoval jako běžný cestující na sportovní trénink. Řidič autobusu zastavil a šel si odskočit. Udělal však fatální chybu, zapomněl zatáhnout ruční brzdu.
Autobus začal pomalu couvat do stráně. Karapetjan jako jediný zareagoval. Vrazil do kabiny řidiče a sešlápnul brzdu. Celý autobus tak zachránil.
Skočil a začal vytahovat přeživší
To ještě netušil, co pro něj osud chystá. V roce 1976 se mu sportovně příliš nedařilo, navíc byl z neznámých důvodů vyřazen ze sovětského národního týmu.
16. září 1976 se rozhodl jít na svůj klasický kondiční běh kolem uměle vybudovaného jezera u Jerevanu, a to společně se svým bratrem. Najednou uslyšeli strašnou ránu.
Z mostu nad jezerem sjel trolejbus číslo 15 a spadl přímo do jezera. Sportovec ani chvíli neváhal, rozeběhl se a skočil přímo do jezera.
Šavarš se pod vodou nejdříve pokusil rozbít okno, to se mu nakonec povedlo a skleněnou výplň vykopnul. Ošklivě si ale při tom rozřízl nohu.
Pak už následovala jen série potopení a vynoření. Nakonec to udělal nejméně 40krát. Z autobusu pomohl zachránit 37 lidí. Ty z hlubiny vytáhl na hladinu, kde byl jeho bratr, který lidem pomáhal na břeh.
Odneslo to jeho zdraví
Bohužel mělo toto hrdinství pro nadějného sportovce dalekosáhlé následky. Ještě stejného večer dostal doma horečku. Byl převezen do nemocnice, kde zjistili, že má zápal plic a také otravu krve. Tu způsobila řezná rána na noze, kterou kontaminovala znečištěná voda z jezera.
Ani po uzdravení už se k plávání nikdy zcela nevrátil. Voda v něm totiž vyvolávala ne příliš dobré vzpomínky. Před koncem kariéry ještě stihl vyhrát zlatou a bronzovou medaili na evropském šampionátu, pak už ale s plaváním nadobro skoncoval.
V SSSR trolejbusy do vody nepadají
Ale ani toto nebylo naposledy, kdy stál tváří v tvář katastrofě. V roce 1985 se nacházel poblíž sportovního centra v Jerevanu, které začalo hořet. Nikoho zřejmě už nepřekvapí, že právě on vběhl do plamenů jako jeden z prvních.
Statečnost mladého muže zní až neuvěřitelně. Sovětský svaz to však tehdy viděl jinak. Incident s autobusem se snažil ututlat, s tím tedy zapadlo i Šavaršovo hrdinské chování.
To trvalo až do roku 1982, kdy o jeho příběhu informoval jeden ruský novinář. Až poté mu sovětské úřady udělily Řád čestného odznaku. Desetitisíce lidí mu pak poslaly děkovné dopisy. V roce 2014 se stal součástí štafety, která nesla olympijskou pochodeň před olympijskými hrami v Soči.
Zdroj: Allthatsinteresting.com
Autor: Markéta Mladá
