Matteo Bocelli je mladší syn slavného italského nevidomého zpěváka Andrea Bocelliho. Geny se v něm smísily naprosto skvěle, protože vypadá jako model a zpívá jako otec. Není tak divu, že je Matteo snem mnoha žen po celém světě.
V září roku 1958 se v italském Toskánku narodil jeden z nejvýznamnějších umělců italské klasické hudby Andrea Bocelli. Bohužel už od dětství trpěl poruchou zraku. Ve dvanácti letech při fotbale dostal míčem ránu do hlavy, která způsobila krvácení do mozku, a jeho zrak se tím ještě zhoršil.
Postupně oslepl úplně
Navštěvoval speciální školu pro nevidomé. Ačkoliv při nástupu ještě nebyl úplně slepý, než studium dokončil, o zrak přišel úplně.
Vystudoval práva a krátce se tomuto oboru věnoval. Stále ho to však táhlo k hudbě, a proto hledal možnosti studia v tomto oboru. Dostal se do učení k Francovi Forellimu, svému velkému vzoru.
Jako zpěvák se ale dlouho neuměl prosadit a nahrávacími studii byl odmítán. Živil se tedy jako barový klavírista a zpěvák.
Začínal v baru
Štěstí se na něj usmálo až devadesátých letech, kdy mu italský rockový zpěvák Zucchero nabídl spolupráci na demo verzi k písni Miserere.
Ta se dostala k Lucianu Pavarottimu, který nechtěl věřit, že se jedná jen o barového umělce. Andrea poté nazpíval skladbu Con Te Partirò a proslavil se po celém světě.
Slavnému zpěvákovi ale roste velká konkurence v jeho potomcích. Z prvního manželství s Enricou Cenzatti má dva syny, Amose a Mattea.
Hrdý otec
Třiadvacetiletý Matteo je svému otci velmi podobný a je to neskutečný fešák. Kromě vzhledu zdědil i zlato v hrdle a s otcem pravidelně zpívá. Na posledním albu Andrea Bocelliho si můžete poslechnout jeho medové tóny. V italsko-anglické písni Fall On Me si navzájem vzdávají hold.
Andrea je na svého syna velmi pyšný. Přestože jsou jejich hlasy technicky odlišné, mají k hudbě stejný přístup. Ani starší bratr Amos se profesně nevzdálil.
Doprovází je na piano, a to i na již zmíněném albu. Bocelli má z druhého manželství ještě osmiletou dceru Virginiu. Uvidíme, zda i ona zdědila hudební talent.
Autor: Karolína Stoczková