Jeden z největších Čechů byl rozhodně poslední prezident Československé republiky a zároveň první prezident České republiky Václav Havel. Jak se z pohledného mladíka stal disident a jeden z nejvýznamnějších politiků dnešní doby?
Narodil se v říjnu roku 1936 jako starší ze dvou synů stavebního inženýra a podnikatele Václava Miloše Havla. Společně s o dva roky mladším bratrem Ivanem vyrůstali v Praze v intelektuálním prostředí podnikatelů.
Z bohaté rodiny dopadl na dno
Mladý Václav navštěvoval elitní internátní školu v Poděbradech a byl také členem skautského oddílu. Únorový převrat v roce 1948 znamenal pro celou rodinu velkou změnu. Najednou se stali nevyhovujícími občany. Václav už nemohl studovat, směl se pouze vyučit chemickým laborantem.
Na žádnou humanitně zaměřenou vysokou školu nebyl ani po maturitě z kádrových důvodů přijat, nastoupil proto na ekonomickou fakultu ČVUT. V té době už začal publikovat své texty v různých periodikách.
Zdroj: Profimedia
Studium mu bylo odepřeno
Po dvou letech na ČVUT se pokusil přestoupit na FAMU, ale byl odmítnut a zpět na ČVUT už ho nepřijali. Po vojně se živil jako jevištní technik v různých pražských divadlech. Přimluvil se za něj dokonce samotný Jan Werich.
Sotva dvacetiletý, velmi pohledný mladík rozhodně neměl na růžích ustláno. I tak se ale věnoval tomu, co ho bavilo, a v roce 1960 napsal svou první hru Rodinný večer.
Zdroj: Profimedia
Druhou hru, kterou je známá Zahradní slavnost, v roce 1963 uvedlo Divadlo Na zábradlí. Václav začal pracovat jako asistent režie v divadle a po večerech dálkově studoval dramaturgii.
Nikdy se nevzdal
Velkou oporou mu odjakživa byla jeho partnerka Olga, kterou potkal ve svých dvaceti letech a po osmileté známosti si ji v roce 1964 vzal za ženu.
V období pražského jara se ve svých dvaatřiceti letech jako uznávaná politická osobnost z umělecké scény stal jednou z hlavních postav liberálního nekomunistického křídla a se svými projevy vystupoval ostře proti cenzuře a okupační politice.
Ačkoliv se v době normalizace stáhl do disentu a jeho díla se nesměla vydávat, vydobyl si renomé v zahraničí. Později byl několikrát vězněn a v roce 1989 se stal jednou z ústředních postav Občanského fóra.
Zdroj: lidovky.cz, wikipedia.org, ceskatelevize.cz
Autor: Karolína Stoczková
