Hlavním katem ve službách vůdce Sovětského svazu Stalina byl muž, který se s počtem usmrcených osob dostal dokonce do Guinessovy knihy rekordů. Zabíjení mu nevadilo a ke svým obětem byl nemilosrdný. Jaký život měl jeden z nejobávanějších popravčích Sovětského svazu?
Vasilij Blochin se narodil v roce 1895 do obyčejné rolnické rodiny. Během první světové války bojoval v ruské císařské armádě. V roce 1921 vstoupil do ruské komunistické strany a také do sovětské státní bezpečnostní agentury Čeka.
Muž s vizáží řezníka
Mnoho informací z té doby není známo, ale hlavně kvůli své bezcitné povaze a schopnosti bez jakýchkoliv výtek vykonávat tzv. černou práci si získal velkou přízeň samotného Stalina.
Zavalitý muž brzy povýšil a v roce 1926 se dostal do vedení nového oddělení sovětské tajné služby, která měla jako hlavní úkol především likvidovat všechny nepohodlné lidi.
Ačkoliv mělo oddělení více než dvě stovky pracovníků, poprav se většinou ujímal sám Blochin.
Práce Stalinova dvorního kata pro něj znamenala velkou čest a rozhodně nezanechávala na jeho psychice šrámy. K popravám většinou nosil koženou kapuci, řeznickou zástěru a kožené rukavice.
Zabíjení zasvětil celý svůj život a v tomto netradičním povolání byl velkým profesionálem.
Při katyňském masakru zabíjel jako na běžícím pásu
Když se sovětská vojska dostala do Polska, k likvidaci důstojníků a intelektuálních elit, kteří se měli nějakým způsobem nepřátelsky vyjadřovat vůči sovětskému svazu, byl povolán právě Blochin.
Do dnešního Tveru kdysi dorazil s kufrem plným zbraní a dvěma pomocníky a pustili se do práce. Denně byli schopni zabít až dvě stě padesát zajatců. Pistoli v rukou neměl nikdo jiný než Blochin.
Většina obětí ani netušila, že jdou na smrt. Nejdříve byli předvedeni před komisi, která se doptávala na osobní údaje, a až poté byli zavřeni do odhlučněné místnosti s velkým množstvím pilin na zemi, kde už čekalo popravčí trio.
Přišel s novou metodou popravování
Oběti Blochin střílel do zátylku, jelikož však tato metoda znamenala kromě okamžité smrti také dost krve, přišel s novou metodou. Začal mířit níž do krku, aby přerušil míchu a eliminoval krvácení.
Mrtví byli poté umyti a na nákladním autě odvezeni za město, kde je zakopali. Za měsíc rukou Blochina zemřelo více než sedm tisíc lidí.
Paradoxem je, že za tuto práci dostal odměnu ve výši jednoho měsíčního platu, což v případě práce, kterou vykonával, není moc, ale dvornímu katovi Stalina to vůbec nevadilo.
Jeho rukou později zemřeli i vysoce postavení důstojníci sovětské armády, které Stalin odsoudil za velezradu na smrt.
Pracovní život pro něj byl vším
O jeho soukromém životě se toho moc neví, ale vzhledem k tomu, jakou práci vykonával, ho rodinný život zřejmě příliš nelákal. Přesto se však oženil a s manželkou Nataljou měl syna Nikolaje.
Za spolehlivé služby byl povýšen do hodnosti generála a k sovětskému vůdci měl blízko až do jeho smrti. Ta ho v roce 1953 osobně velmi zasáhla.
Později byl své funkce dvorního kata zbaven. V nuceném důchodu dost strádal a propadl alkoholu.
Informace o tom, jak zemřel, nejsou přesně známy. Někteří tvrdili, že spáchal sebevraždu, jiní, že ho ranila mrtvice.
Jisté ale je, že se jednalo o osobu, která se ve Stalinovi velmi zhlédla a byla mu až do smrti věrným přívržencem. Za svou dlouhou popravčí kariéru zabil až padesát tisíc lidí a nikdy za to nebyl potrestán.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz
Autor: Karolína Stoczková
