Ve druhé světové válce se objevoval zajímavý fenomén, a to ženské špiónky. Ačkoliv je stálo hodně sil prosadit se v mužském světě, nakonec ale zaznamenaly značné úspěchy. Jednou z nich byla i Virginia Hall. Hrdinka, kterou nacisté nikdy nelapili.
Virginia se narodila 6. dubna 1906 v Baltimoru. Její rodina patřila mezi ty majetnější. Otec byl bankéř a majitel kin a matka byla sekretářka. Díky tomu mohla studovat na Royal Park Country Day School, a poté na Radcliffe College a Bernard College. Což byly velmi prestižní a exkluzivní školy.
Brzdilo ji zranění i předsudky
Několik let také studovala a cestovala po Evropě, díky tomu se naučila italsky, francouzsky i německy. Její snem bylo pomáhat státu prostřednictvím diplomatických služeb. Toužila se stát velvyslancem. Tehdejší ministerstvo zahraničí ale nebylo přítomnosti žen na těchto postech příliš nakloněno.
Její situaci ještě zhoršovalo staré zranění, které utrpěla, když jí bylo 27 let. Během lovu došlo k nehodě, následkem které přišla o nohu. Zbytek života tak nosila dřevěnou protézu. Což bylo v diplomatických službách zakázáno.
Když se začalo schylovat k druhé světové válce, rozhodla se, že chce do běhu dějin nějak zasáhnout. V roce 1940 odešla do Francie, kde jezdila se sanitkou a pomáhala sbírat raněné.
Velitelka v šedé zóně
Po kapitulaci Francie se přesunula do Londýna a nabídla své služby tam. Dostala se do kontaktu s mužem, který ji přivedl do SOE, což byla odnož MI6. Založil ji Winston Churchill. Jednalo se v podstatě o záškodnickou službu, jejíž cílem bylo provádět špionáže a sabotáže na území nepřítele.
Do této organizace se zájemci moc nehrnuli. Většinou se totiž museli přesunout na nepřátelské území, kde neměli žádnou ochranu. Není tedy divu, že do svých řad přijímali i ženy.
Virginia Hall si vedla velmi dobře. Dokázala shánět nové rekruty nebo pomáhat jiným agentům ze zajetí ve Francii. V Evropě si tak vybudovala slušné renomé.
Američané zůstali skeptičtí
Poté přešla pod podobnou organizaci do USA, tam k ní ale stále přistupovali s určitými předsudky. I tam se ukázala jako neohrožená partyzánka, která vyhazovala do vzduchu mosty a útočila na konvoje nacistů.
Po druhé světové válce se dostala do Ústřední zpravodajské služby Spojených států, a to jako jedna z prvních žen vůbec. Jejím úkolem bylo mapovat prosovětské činnosti v Evropě.
Její nadřízení s ní ovšem nebyli spokojeni. Otázkou zůstává, zda svou práci opravdu nezvládala, či se její nadřízení nedokázali smířit s tím, že je ženská válečná hrdinka.
Po druhé světové válce získala řadu ocenění, například americký Kříž za vynikající službu, francouzský Válečný kříž. Také byla jmenována členem Řádu britského impéria. Zemřela roku 1982 ve věku 76 let.
Zdroj: Msa.maryland.gov, Time.com
Autor: Markéta Mladá
