Vladimíra Menšíka netřeba představovat. Herec, který ztvárnil desítky rolí, by si jich ještě mnoho zahrál, kdyby dostal do vínku více času. V dětství vypadal jako andílek, který by mouše neublížil.
Vladimír Menšík měl při své předčasné smrti v roce 1988 ve svých padesáti osmi letech na kontě desítky rolí. Nezapomenutelně se stihl zapsat do paměti diváků i svých kolegů.
Byl oblíbeným bavičem, ale zároveň byl těžkým astmatikem, kterému ke zdraví nepomáhalo silné kouření ani záliba v alkoholu.
Tajemné oči a roztomilý úsměv
V dětství to ale rozhodně nevypadalo, že se mu osudným stane alkohol. Naopak připomínal andílka, kterého ostatní zbožňovali. Byl roztomilý, úsměvy nešetřil, ale zároveň měl tajemné oči, které skrývaly tajemství.
Jisté je, že herectví mu bylo předurčeno, přestože nejprve vystudoval průmyslovku a na druhý pokus se dostal na brněnskou JAMU.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Brzy se ale stal hercem, který šel z role do role, zvládal komediální i dramatické role. Publikum ho milovalo a on miloval jeho. Pro film i televizi vytvořil přes sto padesát rolí a stal se nedílnou součástí i různých estrád. Jeho humor byl zkrátka sázkou na jistotu.
Démon alkohol
Popularitu, kterou měl, mu závidělo a stále ještě závidí mnoho jeho kolegů. Ale brilantní herec měl blízko k alkoholu, kvůli kterému se často dostával do sporu či přišel o zajímavou roli.
Ve filmu Dobří holubi se vracejí hrál sám sebe, ale diváci si na něj stěžovali. Odešel proto na léčení, které ale bylo úspěšné jen částečně.
I když s alkoholem vedl předem prohrané bitvy, svůj problém si uvědomoval a pravidelně se z něj vypisoval ve svých povídkách. Láska k pití zhoršovala jeho astma a Menšík se od tabletek brzy propracoval až k injekcím, které mu museli nakonec píchat i kolegové.
Zhoršující stav mu ubíral energii a bránil ve spánku. Bezesné noci trávil malováním a četbou. Svůj boj prohrál 29. května 1988.
Autor: Barbora Turková
