Příběh Fredyho Hirsche, německo-židovského uprchlíka, který utekl ze své rodné země do Československa a rozhodl se svůj život obětovat dětem, je jen velmi málo známý. Možná i proto, že se otevřeně hlásil ke své homosexualitě. Stal se však vůdčí osobností výchovy a vzdělávání dětí a mládeže v terezínském ghettu a koncentračním táboře Osvětim-Březinka.
Právě proto, že byl Hirsch Žid a gay, o jeho přínosu a o tom, že v koncentračních táborech zachránil mnoho dětí, komunistický režim v Československu nemluvil. Nezapadalo to do správného příběhu o hrdinovi. Historička Anna Hájková si přetrvávající homofobie všimla i v pozdějších iniciativách okolo holokaustu.
Fredy Hirsch během německé okupace Československa pomáhal mnoha tisícům židovských dětí nejprve v Praze. Poté jako zástupce dozorce dětí v Terezínském koncentračním táboře a jako dozorce dětského bloku v tzv. rodinném táboře v Osvětimi-Březince.
Stráže SS ho respektovaly
Díky jeho německému původu, neuvěřitelnému charisma a příjemnému vzhledu se mu často dařilo přesvědčit stráže SS, aby dětem poskytovaly různé výhody. Například příděly jídla navíc.
Alfred Hirsch se narodil v roce 1916 v německých Cáchách do německé židovské rodiny. Když mu bylo deset let, jeho otec zemřel a matka se znovu provdala. Měl o dva roky staršího bratra Paula. Oba byli nadšení sportovci a od mládí aktivní v židovském skautském hnutí.
Rodina emigrovala, Fredy se rozhodl zůstat
Fredy byl nadšený sionista, jeho bratr však ne. V roce 1933 po nástupu Hitlera k moci se jeho matka s druhým manželem a bratrem rozhodli emigrovat do Bolívie. Fredy mohl jít s nimi, ale tehdy už začal pracovat s dětmi a angažovat se v sionistickém hnutí. Rozhodl se proto zůstat v Německu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Útěk do Československa
Když o dva roky později vstoupily v platnost Norimberské zákony, uprchl Hirsch do Prahy. Tehdy mu bylo devatenáct let. V Československu pokračoval ve své práci s dětmi a mládeží, sportovní výchově a organizaci sionistického hnutí, ve kterém se mladí Židé připravovali na emigraci do Palestiny. Spoluorganizoval skautské letní tábory v Bezpráví.
Oáza pro diskriminované děti
Po okupaci Československa nacisty byla na Židy uvalena řada zákazů a opatření. Mimo jiné se nesměli zdržovat na veřejných prostranstvích a jejich pohyb byl značně omezen. Jednou z mála výjimek bylo hřiště Hagibor v pražských Strašnicích. Zdejší sportoviště se stalo Hirschovým královstvím. Židovské děti zde vyučoval gymnastiku, organizoval fotbalové zápasy, skautské hry, táborové výcviky a studijní kroužky
„Každý den jsme trávili sportem, hrami, zpíváním. Fredyho zde všichni obdivovali,“ vzpomínala na Hirsche přeživší Osvětimi Dita Kraus v dokumentu Drahý Fredy z roku 2017. Držel se vždy vzpřímeně, vlasy dokonale učesané, boty naleštěné. Jeho poznávacím znamením byla píšťalka kolem krku.
Život v terezínském ghettu
Začátkem prosince 1941 byl v jednom z prvních transportů spolu s dalšími pracovníky židovské obce poslán do Terezína, kde měli pomáhat s výstavbou koncentračního tábora. Fredy zde začal působit jako zástupce vedoucího ghetta v oddělení pro děti a mládež.
Svědectví přeživších říkají, že Hirschova tvář byla první věc, kterou vyděšené děti viděly, když dorazily do ghetta. Uklidňoval je, a když bylo potřeba, dokázal jim zajistit lékařskou péči.
Tajné vzdělávání dětí
I díky němu zde děti pokračovaly ve studiích, které jim Němci zakázali, tajně ve svých ubikacích. Také cvičily a hrály hry. Jejich židovští poradci po nich vyžadovali, aby se denně koupaly, i když jen studenou vodou.
Hirsch patřil k těm, kteří prováděli přísné kontroly čistoty a pořádal také soutěže čistoty, ve kterých uděloval ceny. Vštěpoval dětem, že důkladná osobní hygiena a udržování fyzické kondice je ve zdejších podmínkách jediným možným způsobem, jak přežít.
Fotbalové zápasy v Terezíně
Když bylo pěkné počasí, snažil se vždy získat povolení, aby mohl vzít děti na čerstvý vzduch. Některé ze širokých travnatých pevnostních zdí terezínské pevnosti přeměnil na hřiště a pořádal fotbalové turnaje. Vrcholem tohoto úsilí v ghettu byla sportovní soutěž Maccabiah v květnu 1943, kterou sledovaly tisíce diváků.
Díky svým konexím a dobré pověsti mezi dozorci dokázal často dostat děti ze seznamů deportovaných na východ. Na konci srpna 1943 přijel do ghetta speciální transport s dvanácti sty dětmi z polského ghetta Bělostok, které bylo právě zlikvidováno.
Za trest šel do dalšího osvětimského transportu
Vyhladovělé a zanedbané děti, které se staly svědky vyvraždění svých rodin, byly drženy v izolaci a bylo přísně zakázáno se k nim přiblížit. Hirsch to přesto zkusil, v přesvědčení, že ho dobré styky ochrání před trestem. Chytla ho však stráž. Byl zatčen a poslán spolu s dalšími pěti tisíci Židy na počátku září 1943 dalším transportem do Osvětimi.
Osud tohoto transportu by trochu jiný než ty předešlé. Zatímco z předchozích bylo devadesát procent posláno přímo do plynových komor, ze zářijového transportu byli všichni přesunuti do nově vzniklého prázdného tábora. Byl označován jako Familienlager – „rodinný tábor“.
Nacistický plán podvodu
Tito noví vězni si nemuseli oholit hlavy ani nosit pruhované uniformy. Přestože muži a ženy žili v oddělených blocích, mohli se stále setkávat. Rodinný tábor byl jakýmsi výstavním zařízením vybudovaným v očekávání možného příjezdu delegace Mezinárodního Červeného kříže, která měla předtím navštívit Terezín.
Měl tedy vyvrátit fámy o skutečném smyslu transportů „na východ“. Proto zde byli vězni udržováni při životě v „lepších“ podmínkách. Začátkem března 1944 však, až na pár výjimek, byli posláni do plynu i všichni ze zářijového transportu.
Založil v táboře dětský blok
Blok 31 v rodinném táboře se stal dětským blokem a jeho vůdčí silou byl Fredy Hirsch. Dokázal zde pro děti vytvořit jakousi ochrannou bublinu uprostřed tábora smrti. Dbal na přísnou hygienu, stejně jako v Terezíně, a díky jeho snaze byla úmrtnost v dětském bloku téměř nulová.
S využitím svého vlivu na Němce získával pro děti lepší jídlo a více přídělů. Pomocí dalších „učitelů“ z řad dospělých organizoval tajné improvizované vyučování dětí podle věku. Pokud se přiblížila hlídka, výuka se změnila ve zpěv povolených německých písní.
Tleskal mu i Mengele
Dokonce s dětmi nacvičil představení Sněhurka a sedm trpaslíků, které shlédli i příslušníci SS. Přišel i doktor Mengele, který prý dětem nadšeně tleskal. Dokonce si je i nechal posazovat na kolena a směly mu říkat strýčku.
Když členové odbojového hnutí v táboře zjistili, že zářijový transport má být zplynován, přišli za Hirschem a určili ho jako nejvhodnějšího vůdce chystaného povstání. Hirsch věděl, že šance na vzpouru je mizivá a znamenala jistou smrt spousty vězňů, včetně dětí.
Předávkoval se léky
8. března 1944 začal odboj tlačit na nutnost vyvolat povstání co nejdřív. Hirsch je poprosil o hodinu na rozmyšlenou. Po hodině byl nalezen v bezvědomí, předávkovaný léky na uklidnění.
Jeho tělo bylo spáleno téhož dne večer v krematoriu, spolu s 3792 zavražděnými vězni z onoho zářijového transportu. O tom, zda šlo o sebevraždu, nebo vraždu, se dodnes spekuluje.
Zdroj: haaretz.com, wikipedia.org, holocaust.cz
Autor: Michaela Pauerová
