Florence Jenkins, rozená Foster, byla zvláštní dáma. Úplně nadevše milovala zpěv. Bohužel pro ni, zpěv nikdy nemiloval ji. To ji ale neodradilo. Brala lekce zpěvu, pořádala koncerty pro nejbližší a obklopovala se skvělými umělci. Jednoho dne se rozhodla vystupovat v Carnegie Hall. Její renomé nejotřesnější zpěvačky v dějinách zabralo, koncertní hala byla vyprodána týdny dopředu. Dodnes ale zůstává otázkou, zda o svém neumětelství věděla, či nikoliv.
Florence se narodila roku 1868 v Pensylvánii. Její rodina byla velmi zámožná. Už od dětství se věnovala hudbě — hrála aktivně na klavír.
Stále více a více ji to ale táhlo ke zpěvu. Když dokončila střední školu, byla odhodlána odjet do Evropy a studovat tam hudbu.
Rozhádala se s rodinou
Z nápadu ale nebyl nadšený její otec, který jí odmítl studium financovat. Vhledem k finanční situaci rodiny se dá předpokládat, že peníze byly jen zástěrkou.
Dívčin otec si byl zřejmě vědom jejího obrovského „netalentu“ pro zpěv a chtěl ji uchránit před větším zklamáním.
Florence to ale nevzala vůbec dobře. V sedmnácti letech utekla s o 16 let starším lékařem do Filadelfie, kde si muže také vzala. Sňatek ale příliš dlouho nevydržel.
Manželé se rozvedli, když zjistila, že ji muž nakazil syfilidou. Mladá žena se pak přestěhovala za svou matkou do New Yorku.
Začátek kariéry
Roku 1909 zemřel její otec a ona se rozhodla, že si konečně splní svůj celoživotní sen a stane se úspěšnou zpěvačkou. Nejprve se však snažila dostat do newyorské lepší společnosti, která jí v případném kariérním postupu mohla pomoci.
Založila vlastní organizaci podporující vážnou hudbu s názvem Verdi Club. Začala také chodit na lekce zpěvu. Po nějaké době trénování se rozhodla uspořádat svůj první soukromý koncert jen pro zvané diváky. Pozvaní hosté samozřejmě ze slušnosti aplaudovali, což Florence jen podpořilo v jejím snažení.
První veřejné vystoupení
Podle dostupných nahrávek i svědectví lidí přítomných jejímu zpěvu, měla žena ve zpěvu celou řadu nedostatků.
Nedokázala udržet tempo ani frázování. Její intonace byla tragická. Přesto její koncerty navštěvovalo stále více lidí, a to i těch v hudební branži protřelých. Celá ta bizarnost je nějakým způsobem přitahovala.
Florence vždy pořádala jen vystoupení ryze soukromá, na která nemohl nikdo cizí. To se změnilo v jejích 76 letech, kdy poprvé kývla na veřejné vystoupení, a to rovnou v Carnegie Hall.
Neuvěřitelně špatné recenze
Její pověst ji předcházela takovým způsobem, že byly lístky vyprodány týdny dopředu. Zatímco lidé v sále se skvěle bavili, aplaudovali a dožadovali se přídavků, odborné kritiky, které vyšly druhý den, byly pro ženu zdrcující.
Florence dostala pět dní po představení infarkt. Zemřela za necelý měsíc poté.
Odborníci i veřejnost se dodnes přou, zda mohly za srdeční příhodu opravdu špatné kritiky, nebo zda je vůbec možné, že by Florence netušila, jak hrozně zpívá, a že ji špatné hodnocení kritiků zničilo. Nebo si jen chtěla splnit svůj sen a nehleděla na to, zda se to někomu líbí, či ne?
Zdroj: britannica.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
