Každá soutěž, aby byla regulérní, potřebuje nestranného pozorovatele, který v případě sporu rozhodne o pravdivém výsledku klání. Ve sportu to platí dvojnásob. Role rozhodčího je náročné a nevděčné povolání, které vzbuzuje nedůvěru i vlny emocí na obou stranách. A ve fotbale obzvlášť.
O fotbalových rozhodčích toho bylo napsáno už tolik, že se nabízí otázka, zda vůbec kdy existoval nějaký sudí, jehož verdikt byl vždy správný. Samozřejmě, jsme lidé, tedy chybujeme. I proto byla před několika lety ve většině profesionálních soutěží zavedena funkce videorozhodčího, tedy rozhodčího, který může spornou situaci přezkoumat u videa.
Pomůže sudímu video?
Ačkoliv jde technika kupředu, ve fotbale stále ke kontroverzním rozhodnutím dochází. Jak je to tedy možné? Zaručila by se regulérnost výsledku třeba tak, že by hru rozhodovali roboti?
Tyto otázky si kladou nejen fotbaloví znalci a fanoušci, ale i vědci. Například v roce 2012 vyšla na University of Pennsylvania studie, jejíž autor se zabýval otázkou, do jaké míry je sudí při svých rozhodnutích determinován prostředím, v němž vyrůstal, v němž žije, nebo tím, co studoval.
O dva roky dříve na téže univerzitě vznikla studie kolektivu autorů, kteří se na posuzování sporných situací či nedovolených zákroků v zápase podívali z neurologického hlediska. Autoři dospěli k překvapivým závěrům.
Zrcadlové zobrazení mění vnímání situace
Na základě analýzy několika vědeckých pokusů zjistili, že posouzení dané situace závisí na směru pohybu daného hráče. Lidský mozek má totiž tendenci posuzovat situaci tak, jako by ji četl.
Pokud se hráč tedy pohybuje zleva doprava, zákrok se může pozorovateli jevit jako dovolený. Když jej však tentýž sudí viděl zrcadlově, posoudil jej jinak. Z toho vyplývá, že co je pro mozek atypické, tedy proti standardnímu způsobu, jakým je zvyklý číst a psát, posuzuje to spíše nelibě.
Jeden z autorů studie, doktor Alexander Kranjec, přiznal: „Ačkoliv rozdíly vnímání vyplývající z výsledků pozorování nejsou veliké, jsou minimálně působivé.“
Autoři studie dále předpokládají, že lidé z arabských zemí by proto tutéž situaci posuzovali opačně než Evropané a Američané, neboť čtenáři arabštiny či hebrejštiny čtou zprava doleva. To by mělo být ale předmětem dalšího zkoumání.
Může rozhodčí zaručit svou objektivitu?
Kranjec spolu s autory studie dále doporučují rozhodčím, aby se v průběhu zápasu pohybovali po téže úhlopříčné diagonále, tedy aby ji v poločase neměnili, jinak by intenzitu soubojů posoudili najednou jinak a mohli by jeden z týmů zvýhodnit.
I z této studie tedy vyplývá, že rozhodčí nemůže být nikdy objektivní, protože je ovlivňován aktuálním pohybem sebe i hráčů na hřišti.
Zdroj: Penn Medicine News, sportrevue.isport.blesk.cz
Autor: Anna-Marie Rabová
