Byla to potopa století. 20. století, abychom byli přesní. Velká voda, která zaplavila v lednu roku 1910 Paříž a její předměstí, ustoupila až po několika týdnech. Přestože způsobila značné škody, o život připravila „pouze“ pět lidí.
Po deštivém létě a na podzim v roce 1909 hladina vody v Seině a jejích přítocích stoupala a stoupala. V zimě pak přišly velké sněhové a dešťové srážky a zkáza byla dovršena.
Obyvatelé Paříže byli na zimní záplavy již zvyklí
Nečekali však, že záplavy dosáhnou tak obrovských rozměrů. 20. ledna byla zastavena plavba na Seině – pod mosty již nebyl dostatek prostoru pro průjezd lodí. 21. ledna 1910 hladina Seiny dramaticky stoupla a došlo k odstavení veřejných hodin a výtahů. O dva dny později dosahovala voda k vrcholu nábřeží.
Nejprve se Pařížanům vše jevilo jako zajímavá podívaná
Brzy však začali panikařit. Maximální úrovně řeka dosáhla 28. ledna. Hydrometrická stupnice na Slavkovském viaduktu ukazovala 8,62 metrů. Město začalo připomínat slavné italské Benátky.
Paříž se stala neznámou a nebezpečnou. Mezi 21. a 28. lednem toho roku byly evakuovány tisíce lidí. 28. ledna bylo jenom v Paříži zaplaveno ledovou vodou asi dvacet dva tisíc domů a stovky ulic. Vojáci a hasiči na lodičkách zachraňovali ty, kteří zůstali uvězněni ve vyšších patrech domů.
Na předměstí byla situace také kritická. Zaplaveno bylo přes 30 tisíc domů po i proti proudu Seiny. Utopilo se mnoho zvířat.
Začaly se šířit nemoci
Celé čtvrti podléhaly znečištění, jelikož se žumpy a stoky míchaly s naplavenou vodou. Znepokojivé to bylo především ze zdravotního hlediska, byly hlášeny případy tyfu a spály.
Soudci si do práce nosili teplé přikrývky
Zaplavena byla i železnice. Vládní inženýři postavili dřevěné chodníky, díky kterým se lidé mohli dostávat přes zatopené ulice. Nefungovala elektřina, což byl v chladném zimním počasí velký problém.
Nárůst vody trval asi deset dní, pokles pak pětatřicet. Seina se vrátila do svého koryta až 15. března. Po ustoupení záplav byla škoda vyčíslena na 400 milionů franků, což by dnes odpovídalo asi půl druhé miliardě korun.
Trvalo dlouho, než se život ve francouzském hlavním městě vrátil do normálu. Například metro bylo otevřeno až v dubnu.
Neformálním měřítkem pro povodeň se stala socha Zouave, u mostu Pont de l´Alma. Voda tehdy dosáhla až k jejím ramenům. Stezky podél nábřeží řeky Seiny byly obvykle uzavřeny, pokud voda dosahovala k úpatí sochy.
Jedna z prvních masově medializovaných přírodních katastrof
Povodeň z roku 1910 se do francouzské historie zapsala i díky velké medializaci. Většina lidí v té době neměla kamery. Vše tak bylo dokumentováno na fotografie. Obrázky byly zpracovány do pohlednic a prodávány jako suvenýry z „velké povodně“. Řada umělců zachycovala situaci ve městě i na obrazech.
Někteří k celé situaci přistupovali s „humorem“
Našli si i tací, pro které se nezvyklá situace stala velkou podívanou. Elegantní dámy i muži ve smokingu pozorovali valící se řeku z mostů kukátky, jako by byli v divadle. Pařížané připlouvali ke svým domovům na loďkách a do bytů pak šplhali po žebříku. Vše zachytily právě dobové fotografie.
Zdroj: BBC News
Autor: Michaela Pauerová
