Anneliese Michel žila v letech 1952 až 1976. Její jméno je spojeno s takzvaným velkým exorcismem. Dívka, která už od dětství trpěla nevysvětlitelnými záchvaty, měla podle některých v těle ďábla. To ji nakonec odsoudilo k smrti a její rodina a exorcisté skončili ve vězení.
V roce 1968 se u Anneliese poprvé objevily záchvaty. Během vyučování několikrát upadla do bezvědomí, a později si dokonce prokousla jazyk. Ona sama ale tvrdila, že necítila bolest. V danou chvíli si prý uvědomovala jenom to, že leží na posteli a něco ji tlačí směrem dolů.
Když se záchvaty opakovaly, Anneliese byla poslána na několik neurologických vyšetření. Jenomže ať se lékaři snažili sebevíc, její stavy se jen zhoršovaly. Nakonec tak na její vlastní přání došlo k vymýtání ďábla.
Léčili jí epilepsii
Ačkoli žádné z neurologických testů neprokázaly zjevné příčiny záchvatů, lékaři se nakonec shodli na tom, že jde pravděpodobně o nějakou neobjevenou formu epilepsie. Nasadili Anneliese léky, které měly tyto záchvaty mírnit.
Jenomže bohužel ani to nepomohlo. Když dívka prodělala zánět pohrudnice, její stav se ještě zhoršil a znovu prošla testy. Ani tentokrát lékaři nic neobjevili a doporučili jen pokračování v podávání daných léků.
Viděla, co jiní neviděli. Slyšela, co jiní neslyšeli
Anneliese Michel začala mít záchvaty stále častěji a stále horší. Když byla schopna mluvit, popisovala, že viděla ve snech ďábla, který k ní mluví. Podle doktorů šlo o halucinace způsobené nesprávnou léčbou.
Často se také stávalo, že Anneliese slyšela hlasy a zvuky, které ostatní neslyšeli. Jindy si zase stěžovala na silný zápach v okolí, ačkoli nikdo jiný nic necítil. Nešílela z toho, co se jí děje, ale z toho, že se to neděje i ostatním.
Když začala mít problém s náhlými návaly horka, stávalo se jí, že se najednou začala svlékat na ulici. Strhávala ze sebe oblečení a v půlce záchvatu si teprve uvědomila, co se děje. Někdy si dokonce máčela hlavu v záchodové míse ve snaze se zchladit.
Velký exorcismus
Anneliese začala trpět depresemi, byla nekontrolovatelná a lékaři její stavy už nezvládali. O její případ se začali zajímat odborníci na exorcismus, kteří věřili, že je dívka skutečně posedlá ďáblem.
V září roku 1975 po dlouhém váhání pověřil biskup Arnolda Renze provedením takzvaného velkého exorcismu. V té době byla Anneliese kvůli záchvatům ochrnutá na spodní polovinu těla, zároveň ale několikrát denně trpěla stavy hyperaktivity.
Společně s Renzem se rituálů účastnil také Ernst Alt. Oba byli později společně s rodiči dívky odsouzeni za to, že jí ublížili, a dokonce ji měli údajně nechat trpět hlady a žízní. Skončili ve vězení na tři roky.
Právě na dehydrataci a podvýživu nakonec totiž podle pitvy Anneliese Michel zemřela. Pravdou ale podle mnohých je, že ona sama držela hladovku už dlouho před začátkem exorcismu. To potvrzují i mnozí vědci.
Rituály totiž netrvaly tak dlouho, aby pouze během nich mohla vyhladovět k smrti. Církev později prohlásila, že dívka nikdy posedlá ďáblem nebyla. U jejího hrobu se přesto scházeli nadšenci, kteří tvrdili, že to není pravda a že její tělo dokonce nemá známky rozkladu. Anneliese byla později exhumována na důkaz toho, že se rozkládá jako každé jiné tělo.
Zdroj: allthatsinteresting.com, dotyk.cz, jesus.sk
Autor: Šárka Cvrkalová
