Rakušan Schmid je možná méně známý, ale velmi významný válečný hrdina, který zachránil stovky Židů během holokaustu v Litvě. Přestože byl aktivním vojákem wehrmachtu, jako jeden z mála se vzepřel vyhlazovacímu programu nacistické vlády. Ve své zemi byl proto považován za zrádce a za své činy zaplatil tím nejhorším způsobem.
Anton Schmid se narodil v roce 1900 ve Vídni. Po skončení první světové války, během které byl povolán do řad rakousko-uherské armády, si jako vyučený elektrikář otevřel malý obchod s radiopřijímači. Zaměstnával dva Židy a v mládí byl do židovské dívky zamilovaný.
Antisemitismus nechápal
Proto nerozuměl sílící vlně antisemitismu, která začala narůstat ve 30. letech dvacátého století v nacistickém Německu a u jeho spojenců. Židů se vždy zastával. Po anexi Rakouska v roce 1938 pomohl několika židovským přátelům uprchnout do Československa.
Po vypuknutí války byl v září 1939 nucen narukovat do wehrmachtu. Kvůli vyššímu věku se však neočekávalo, že bude bojovat na frontě. Nejprve sloužil v Polsku a po invazi vojsk do Sovětského svazu v roce 1941 byl převelen do litevského Vilniusu.
Zde byl Schmid pověřen vedením armádní jednotky odpovědné za přeřazování vojáků, kteří byli odděleni od svých jednotek. Jeho úřad se nacházel na místním nádraží, a stejně jako další lidé v okolí byl denně svědkem pronásledování a vraždění Židů i transportů do děsivých litevských ghett, kde vládly nelidské podmínky.
Nedokázal jen nečinně přihlížet
Jen během prvního zářijového týdne roku 1941 musel sledovat masovou vraždu 3700 Židů ve Vilniusu a viděl obrovskou brutalitu nacismu. Schmidův odpor k nacismu pramenil čistě z úcty k lidskému životu a hrůzy, které viděl, mu nedávaly spát.
Rozhodl se proto využít všech svých možností, aby Židům pomohl. Ačkoli věděl, že taková pomoc ho může a s největší pravděpodobností bude stát vlastní život.
I kdyby zachránil jen jeden život, má to smysl
Začal Židy zaměstnávat jako dělníky pro svou vojenskou jednotku. Některým poskytl falešné doklady, aby se mohli dostat na svobodu. Mnohé nechal propustit z neblaze proslulého vězení Lukiškes a pomocí svých armádních vozů je převážel na bezpečnější místa. Zašel až ke skrývání Židů ve svém bytě a kanceláři.
V litevském ghettu se brzy rozšířily zvěsti o rakouském vojákovi, který nezištně Židům pomáhá, a Schmida oslovilo s prosbou o pomoc i židovské hnutí odporu. Schmid opakovaně používal vojenská vozidla, aby Židy z Vilniusu propašoval například do Bělostoku nebo Varšavy.
Spolupracoval s židovskými partyzány
Zprostředkovával také kontakt mezi židovskými skupinami odporu na různých místech, předával zprávy a převáděl aktivisty. Jeho byt sloužil jako místo setkávání židovských partyzánů, kteří ho jmenovali čestným členem organizace.
S postupujícím časem byly Schmidovy činy stále odvážnější a povědomí o jeho napomáhání Židům se rozkřiklo i na těch nesprávných místech. Schmidovi hrozilo vážné nebezpečí. Z litevského ghetta ještě stihl odvézt do bezpečí asi tři sta osob, než za svou lidskost zaplatil.
Zatčení a poprava
Ve druhé polovině ledna 1942 byl zatčen a postaven před vojenský soud za velezradu. Poté, co byl shledán vinným, byl v dubnu 1942 popraven. Následky jeho činů odnesla i jeho rodina.
Po popravě manžela byly jeho žena a dcera vystavovány rozezleným sousedům, kteří Schmida označili za zrádce národa. Výhružky, házení kamenů do oken a ničení majetku, to vše musely obě ženy snášet.
Teprve na konci 50. let dvacátého století byl Schmid v Rakousku uznán jako oběť nacistického režimu. Ve Vídni po něm dokonce pojmenovali ulici. V roce 1964 byl Anton Schmid za své úsilí a pomoc Židům posmrtně uznán památníkem Jad Vašem jako Spravedlivý mezi národy.
Zdroj: en.wikipedia.org, yadvashem.org
Autor: Michaela Pauerová
