Přezdívá se mu hřbitov bláznů. Bohnický hřbitov funguje od roku 1909, kdy tu byl poprvé někdo pohřben. Leží asi kilometr od největší české psychiatrické léčebny, je ale opředen daleko více tajemstvími, než si kdo dovede představit. Podle Instory se zde totiž kdysi dávno pohřbívali nejen lékaři a pacienti nemocnice, ale také nejrůznější živly.
Je považován za jedno z nejtajemnějších míst v celé Evropě. I v dnešní době je záhadný a lidé ho ještě donedávna chodili navštěvovat právě pro jeho mysteriózní atmosféru. V roce 2020 byl ale veřejnosti oficiálně uzavřen. I tak ale kolem jeho zdí denně procházejí nadšenci záhad a alespoň dírami mezi kameny si fotografují náhrobky schované v houští.
Prvnímu zesnulému nebylo ani 12
Prvním člověkem, který byl na hřbitově pohřben, byl teprve jedenáctiletý chlapec. Chovanec bohnické léčebny František Janovský trpěl takzvaným vodnatěním mozku. Na svou nemoc, která výrazně ovlivňovala i jeho chování, nakonec zemřel.
Hřbitov byl sice podle iDNES určen primárně pacientům nemocnice, kromě toho se zde ale pochovávali také lékaři a další pracovníci léčebny a v některých případech i lidé, kteří nikdy neměli s nemocnicí nic společného, žili ale zvláštním způsobem života.
V prostorách hřbitova podle Českého rozhlasu odpočívají například i italští vojáci, kteří podlehli tyfu. Tito válečníci sem byli převezeni během druhé světové války z nedalekého zajateckého tábora. Kromě nich ale leží na hřbitově sebevrazi, blázni a vrazi.
Prakticky každý, kdo byl považován za podivína, skončil po své smrti na bohnickém hřbitově. Sebevražda byla totiž v minulosti považována za těžký hřích, u vrahů se automaticky počítalo s tím, že budou pohřbeni právě zde. Pod hlínou bohnického hřbitova leží tak mnoho lidí, kteří mají na světě ještě nějaké ty nevyřízené účty.
Zapomenuti rodinou, obdivováni cizinci
Lidé pohřbení na bohnickém hřbitově se svíčky od příbuzných jen tak nedočkají. Jsou zapomenuti. Některé z nich po jejich pohřbení příbuzní odmítli navštěvovat proto, kým byli ve svém životě, jiní nikoho jednoduše neměli. Na druhou stranu mezi milovníky záhad se ale najdou i lidé, kteří se pokouší potajmu na hroby propašovat květiny či zapálené svíčky, uvádí Novinky.
V roce 1951 se oficiálně přestalo na hřbitově pohřbívat. Tehdy byl zrušen i jeho kostel. I tak ale údajně místní v neděli někdy slyšeli v kostele znít zvony. A to nejsou jediné podivné zvuky, o kterých se v souvislosti se hřbitovem mluví. Po nocích je prý dodnes někdy slýchán pláč a nářek těch, kteří nemají na světě vše vyřízeno a nemohou v klidu odpočívat.
Místo je cílem zvědavců, nadšenců historie i záhad, vyšetřovatelů paranormálních jevů. Dříve bývalo na hřbitově právě z tohoto důvodu velmi rušno. Od té doby, co je uzavřen, se ale po nocích pokoušejí odvážlivci přeskočit zdi uzavřeného tajuplného místa a získat svou dávku tajemna.
Zdroj: Instory, Novinky, Český rozhlas, iDNES
Autor: Šárka Cvrkalová
