Podle domorodých australských legend se říká, že v bažinách, rybnících a zátokách vnitrozemské Austrálie číhá bunyip. Jeho potravu netvoří pouze dobytek, ale sežere klidně i ženy a děti.
Tento tvor s děsivým vzhledem se ukrývá v korytech řek. I když se jedná o obojživelníka, téměř výhradně žije ve vodě. Nejzajímavější na celé legendě je, že byla nejspíš založena na neškodném tuleni.
Poprvé byl bunyip spatřen roku 1818 v Novém Jižním Walesu. A jak už to u většiny příběhů bývá, také tento se každým vyprávěním rozrůstal. Dokonce tak, že se slovo bunyip dostalo do australského slangu.
Samotné slovo pochází z původního australského slova, jehož nejbližším anglickým analogem je ďábel, démon nebo zlý duch. Ale podle těch, kteří rozumí australskému domorodému jazyku Wemba-Wemba, nejsou tyto překlady zcela přesné.
Může existovat i určitá spojitost se slovem Bunjil, což znamená mýtický velký muž. Dnes se slovo bunyip v australském slangu používá k označení někoho, kdo je obzvláště hloupý. I přesto název po staletí vzbuzoval strach a hrůzu.
Pod vodou čekal na svou lidskou kořist
Bunyip se měl skrývat v hlubokých, kalných vodách a čekat, až jeho nic netušící kořist projde. Jednalo se o páchnoucí stvoření s dlouhým krkem, kulatou hlavou a tělem kapustňáka. Vydávalo řvoucí zvuky, než pozřelo svou kořist, kterou byl hlavně člověk. Proslýchalo se, že žere radši ženy a děti.
Tvor byl spatřen na počátku 19. století anglickým trestancem, který utekl poblíž dnešního Melbourne. Podle zprávy mu záda pokrývalo šedé peří a zabil a pohltil ženu z jeho komunity.
Lidí, kteří tvrdili, že tajemné stvoření skutečně zahlédli, bylo mnoho. Nikdo však neuměl poskytnout důkazy o jeho existenci. Také popisy bunyipa se lišily a postupem času se historky přikrášlovaly.
Popisy vzezření bunyipa se různí
Jeho podoba se příběh od příběhu odlišuje. V některých je podobný psovi nebo tuleňům. Jednou byl velký jako kůň, podruhé malý jako pes. Mohl mít ploutve, kly, tesáky, srst, šupiny, rohy a jedno či dvě oči. Jeho chování je popisováno od lidožravého monstra po plachého tvora.
Kvůli těmto rozmanitým zprávám a žádným důkazům dospěli dnešní vědci k závěru, že bunyip neexistuje. Ačkoli v Austrálii není nouze o děsivá stvoření, nastává otázka, co tedy domorodí Australané skutečně viděli?
Vědci se snaží tuto otázku zodpovědět už od roku 1800. Věřili, že jeho skutečný původ by mohl být jakousi vzpomínkou na dnes již vyhynulá zvířata.
V této teorii pokračovali i novodobí paleontologové a geologové. Dle spekulací je možné, že měl bunyip ptačí původ. Domorodci se možná setkávali s ptákem známým jako kasuár jižní.
Pravděpodobně se jednalo o tuleně plavající proti proudu
Ten se spíš podobal divokému krocanovi než mýtickému tvorovi z hlubin. Nejčastěji přijímané vysvětlení tohoto tvora poskytl v roce 1933 australský geolog jménem Charles Genner.
Velkou pozornost věnoval popisu tvora a došel ke zcela jednoduchému závěru. Základem pro bunyipa byli pravděpodobně tuleni, sloni a leopardi, kteří se často vydávají po řekách Darling a Murray.
Zdroje: allthatsinteresting.com, cs.wikipedia.org, britannica.com
Autor: Silvie Grulichová
