Čarodějnické procesy probíhaly nejvíce v 16. a 17. století. Ty nejznámější se konaly pravděpodobně v Salemu, ale i jinde na světě se ženy, které si zahrávaly s magií, staly obětí plamenů.
Trestem za čarodějnictví byla totiž hranice, na které byla žena za vlastního křiku a za sledování lidí z okolí upálena. Stovky a stovky žen skončily v plamenech jenom na základě usvědčení od sousedů či známých.
Mnohdy popravě předcházela hodinová mučení, po kterých se přiznaly i ty ženy, které ve skutečnosti nic neprovedly. Co bylo ale vlastně důkazem, že je žena čarodějnicí? Středověké soudy měly hned sedm testů.
Voda čarodějnice odmítá
První test byl postaven na tom, že voda je přírodní jev, symbol života, a čarodějnice jí bude odmítnuta. Žena, která byla obviněna z čarodějnictví, byla odvezena k nejbližší vodní ploše, kde jí byly svázány ruce a byla hozena do vody.
Tam se buď utopila, nebo zůstala na hladině. Pokud plavala, skončila na hranici, protože voda ji údajně pro její temné srdce odmítla.
Pes v roli soudce
Ve středověku se věřilo, že pes dokáže čarodějnici vycítit. Jakmile byl někdo z čarodějnictví obviněn, byla pomocí mouky, popela a jeho moči vytvořena směs, ze které upekli dort.
Ten dali sníst psům. Pokud některé ze zvířat onemocnělo, byla obviněná usvědčena z čarodějnictví. To se stávalo velmi často, protože ve směsi bývaly ostré předměty, které pes nedokázal strávit.
Čarodějnice bez vlasů
Někdy to bylo obyčejné větší mateřské znaménko, které podle soudců dokazovalo, že je žena čarodějnice. Obviněná byla svlečena donaha a byly jí oholeny vlasy, aby lovcům čarodějnic neuteklo jediné místo na těle.
A pokud se na ní našlo jakékoli znaménko větší než průměrné, nebo snad znaménko nezvyklých tvarů, byla okamžitě poslána na hranici.
Dvojí dotek
Tato metoda byla velmi sporná, avšak především v Salemu běžně používaná. Pokud se osoba označená jako čarodějnice dotkla jiného člověka, ten onemocněl a později ho dotekem opět vyléčila, byla usvědčena. Pokud ovšem člověk pouze onemocněl a už se neuzdravil, byla žena osvobozena.
Špatná paměť z tebe dělá zlého člověka
Ve středověku se věřilo, že ten, kdo nezná slovo Boží, ten, kdo nedokáže odrecitovat zpaměti pasáže z Bible, je ihned vinen čarodějnictvím. Stovky žen tak byly poslány na hranici jen kvůli tomu, že si nepamatovaly některé pasáže z knihy, a to i přesto, že podle svědků chodily pravidelně do kostela.
Váhy v roli soudce
Jelikož měly čarodějnice umět létat na koštěti, bylo logické, že měly být také velmi lehké. Často tedy byly usvědčeny pouze na základě své váhy. Testující byl často podplacen, výsledky tak hovořily obvykle spíše v neprospěch obviněné.
Hledání pravdy pomocí jehel
Tato metoda se už téměř podobá mučení. I když žena neměla na těle žádné viditelné mateřské znaménko, mohla ho mít podle lovců čarodějnic ukryté pod kůží. Proto byla svlečena úplně donaha a píchána a škrábána různými jehlami či noži.
Tímto způsobem se buď skutečně objevil nějaký pupínek, který předtím vidět nebyl, nebo se obviněná k čarodějnictví ze zoufalství sama přiznala.
Ačkoli jsou všechny tyto testy bizarní a dnes je jasné, že upalování čarodějnic byl jeden velký nesmysl, ve středověku měly autority na obyčejné lidi velký vliv a v čarodějnictví se věřilo na mnoha místech světa.
Autor: Šárka Cvrkalová
