Na přelomu 17. a 18. století bylo na území francouzské kolonie Louisiany příliš mnoho mužů a málo žen. Král Ludvík XIV. vymyslel brilantní řešení. Naverboval mladé francouzské dívky, které nechal převézt do Nového světa. Jejich úkol byl jasný – osídlit tuto zemi, zkrotit mužské osadníky a založit zde nové pokolení.
Dívky to rozhodně neměly jednoduché. Koloniální Nová Francie se rozprostírala po celé Severní Americe, od kolonií v Karibiku až po zimní kožešinové základny v Québecu. Mezi těmito dvěma extrémy se nacházela Louisiana, velké území pojmenované právě po králi Ludvíku XIV. Tehdejší francouzská kolonie zaujímala většinu povodí největší severoamerické řeky Mississippi. Dnes toto území tvoří státy Alabama, Mississippi a Louisiana.
Divoká Louisiana
Kolonizátoři Louisianu považovali za divoké a nehostinné území. Na francouzské poměry to byla velmi exotická a nespoutaná zem, což představovalo pro možné budoucí generace Nové Francie velký problém. Bylo více než jasné, že francouzské dívky do Louisiany dobrovolně vstříc nejistému a nelehkému životu nepůjdou.
Dívky měly domestikovat francouzské kolonie
Francie se proto v čele s králem rozhodla pro politiku posílání mladých žen do kolonií, s příslibem nového a lepšího života. Zaplatili jim nejen cestu a počáteční vybavení pro budoucí hospodyňky, ale měly dostat též nemalé věno. Samozřejmě poté, co se zde provdají.
„Dcery“ krále
Tyto dívky byly zpočátku známé jako královské dcery, francouzsky fille du roi. Často pocházely z francouzských sirotčinců, škol a klášterů. Předpokladem byla jejich odolnost, fyzická zdatnost a morální bezúhonnost. Později však byly do kolonií posílány i pro Francii nepohodlné ženy – z nevěstinců a věznic.
Příchozí ženy se měly v Louisianě usadit a „ochočit“ tuto divokou zemi a její osadníky. V mnoha ohledech pak utvářely budoucí strukturu nové francouzské společnosti v Americe.
S počátkem 18. století byla evropská kolonizace v plném proudu. Evropští panovníci si při hledání půdy, zdrojů a moci rozdělili území Nového světa, a aby zde upevnili svůj dosah, poslali sem nové osadníky. Ti zde ale brzy „zvlčeli“.
Příliš se seznamovali s domorodými kmeny, které zemi obývaly, obtěžovali domorodé ženy a ztráceli svou křesťanskou víru. Guvernéři kolonií začali mít z tohoto „pohanského“ chování francouzských osadníků strach. Král Ludvík XIV. tedy po domluvě se svými koloniálními zástupci na území postupně vyslal několik lodí s vybranými dívkami, aby se zde usadily, provdaly se a muže zkrotily.
Panenské dívky s truhlami
Královy „dcery“ se staly později známé jako Casquette girls, francouzsky fille à la casquette. Pojmenování pocházelo od malých truhel či kufříků, známých jako casquettes, ve kterých si dívky nesly své oblečení a veškerý majetek. Casquette girls byly vychovávány ve ctnosti a zbožnosti.
Pocházely z církevních charitativních institucí – především sirotčinců a klášterů. Bylo zaručeno, že se jedná o panny. Dívky byly chudé a vidina nového a lepšího života pro ně byla lákavá. Pro kolonii byly velmi přínosné, uměly pracovat, starat se o domácnost a měly přenést pozornost mužů od zdejších Indiánek. Mít ve svém původu právě tyto dívky se v Americe později stalo záležitostí velké prestiže.
Dívky z Pelikána
Casquette girls přicházely v různých vlnách. Jedna z prvních skupin připlula do Louisiany na lodi Le Pelican v roce 1704. Díky jménu lodi se tyto nové kolonistky staly později známé i jako Pelican Girls. Dnes jsou většinou zahrnovány do stejné kategorie jako Casquette girls.
Na této lodi tehdy přijelo 23 dívek, které měly být správnou křesťanskou návnadou pro osadníky. Své muže si směly vybrat, nebyli jim přiděleni. Nový život v Louisianě dívky tehdy šokoval. Domy byly ve špatném stavu, přes otevřená okna se natahovaly zvířecí kožešiny, aby neunikalo teplo.
„Vzpoura spodniček“
Ke všemu se muži odmítali vzdát společnosti domorodých dívek a dívky z Pelikána zanedbávali. Když už ženám došla trpělivost, uspořádaly takzvané „Povstání spodniček“.
Začaly svým manželům upírat postel i stravu, dokud nenechali domorodé ženy na pokoji, nepostavili lepší domy a nezačali obdělávat zahrady. Povstání se ukázalo jako účinné a dívky z Pelikána mohly v nové kolonii konečně začít žít spokojený život.
Když se zde ale prohnala epidemie žluté zimnice, Francie musela zajistit další příliv francouzských kolonistek, aby území pomohly zalidnit. Tehdy se obrátila právě na ženy z řad zločinců a prostitutek, které sem byly poslány i za účelem své nápravy. V období mezi lety 1717 až 1721 tak byla více než polovina žen dovezených do Louisiany z řad sexuálních pracovnic.
Po stížnostech, že se jedná o manželky nevhodné pro osadníky a budoucnost kolonií, byla tato praxe ukončena. Poté už byly do Louisiany posílány jen další ctnostné Casquette girls.
Tyto fascinující ženy se v Louisianě za ta léta dokázaly dobře prosadit. Zahájily tak novou éru kolonialismu v Nové Francii. Pomohly vybudovat společnost odlišnou od zdejších domorodců, ale i od společnosti „starého světa“ ve Francii. Skutečně tak přetvářely „Nový svět“ a zasloužily se o nemalý nárůst zdejší populace.
Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
