Charles Osborne zažil něco jedinečného. Ve věku osmnácti let začal škytat, a do konce svého života nepřestal. Jeho škytavka se nedala nijak zastavit, a první roky dokonce škytal s frekvencí až čtyřicetkrát za minutu. O pár let později se frekvence sice zpomalila, škytavka mu přesto vydržela skoro sedmdesát let.
A tak trhl rekord za nejdelší nepřetržitou škytavku vůbec. Trvala neskutečných šedesát osm let.
Poškodil si centrum v mozku. Pomohlo mu metodické dýchání
Osborne proškytal období od roku 1922 do 1990. Jeho škytavka začala, když vážil prasata na porážku. Při tomto úkonu spadl, a přestože necítil žádnou bolest, doktor mu později řekl, že si v mozku rozdrtil krevní cévu o velikosti špendlíku. Tím si poškodil malou část mozku, která má souvislost právě se škytáním.
Jak již bylo řečeno, na začátku se jeho škytavka objevila v průměru asi čtyřicetkrát za minutu. Postupem času se to zmírnilo na asi dvacet škytnutí za minutu. Jako zázrakem se tomuto nešťastníkovi zastavila až přibližně rok před jeho smrtí v roce 1991.
Svou škytavku se ale naučil zvládat, nic jiného mu ostatně nezbývalo. Pomohlo mu metodické dýchání mezi jednotlivými škytnutími, což byla technika, kterou ho naučili jeho lékaři.
V pokročilém věku mohl jen kašovitou stravu
Jinak vedl Osborne vcelku normální život. Dvakrát se oženil, měl osm dětí. V pokročilém věku už však musel přijímat jen kašovitou stravu, protože se mu jídlo mezi škytavkami nestihlo dostat do žaludku.
Tímto neúmyslným výkonem si vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako muž s nejdelší škytavkou na světě. Odhaduje se, že za svůj život prožil přibližně čtyři sta třicet milionů škytnutí.
Škytavka je nepříjemný stav, kdy se nám spontánně stahuje bránice vlivem dráždění bráničních nervů či určitých center v mozku.
Ačkoliv ji většina z nás zažene vodou nebo zadržením dechu, Osborne bohužel patřil mezi lidi, kterým se jí zbavit nikdy pořádně nepodařilo.
Autor: Šárka Blahoňovská
