Iqbal Masih byl mladý chlapec, který za svůj krátký život dokázal pomoci tisícům dětí. Od útlého věku byl nucen pracovat na plný úvazek v továrně na výrobu koberců. Podařilo se mu však uprchnout a zapojit se tak do boje proti těmto nelegálním praktikám. Bohužel, toto snažení bylo přerušeno jeho násilnou smrtí.
Iqbal Masih se narodil roku 1983 v Muridke v Pákistánu. Krátce po narození jeho otec opustil rodinu, protože čekal dalšího potomka někde jinde. Jeho matka tak zůstala na výchovu, ale především na živení dětí, úplně sama.
Začalo to půjčkou
Matka tak chodila do práce a o malého Iqbala se staraly jeho starší sestry. Vše aspoň částečně fungovalo, než byly chlapci čtyři roky.
V tu dobu se měl ženit jeho nejstarší bratr. Rodina však neměla peníze na oslavu, a tak si musela jejich matka vypůjčit u zaměstnavatele.
To je v Pákistánu běžná praxe. Rodina osloví majitele některého z nejbližších podniků a požádá o půjčku. Zaměstnavatel si na oplátku vezme dítě, které má u něj v podniku dluh odpracovat.
Místo školky do práce
To většinou ale není tak jednoduché. Podnik musí nejprve dítě zaučit, což se děje přibližně rok, kdy nemá nárok na mzdu. K dluhu jsou mu pak připočítány materiál a pomůcky a také jídlo a pití. Jedná se tedy spíše o otroctví než o zaměstnání, a to ještě ke všemu velmi malých dětí.
Stejně tak musel do výrobny koberců nastoupit i Iqbal Masih, a to mu tehdy byly pouhé čtyři roky. Jak posléze zjistil, rozhodně tam nebyl jediné dítě.
Podmínky tam byly otřesné. Děti byly připoutány řetězy, aby nemohly utéct, a měly přísný zákaz se spolu bavit. V místnosti, kde pracovaly, bylo obrovské vedro, aby nedošlo k poškození bavlny. Pracovalo se taky velmi často ve dřepu, ve kterém dítě zůstávalo několik hodin.
Nakonec se osvobodil
Iqbal to vydržel neuvěřitelných šest let. Jedno dne zaslechl, že práce dětí se stala v Pákistánu nelegální. Okamžitě se rozhodl, že uteče. To se mu také povedlo, poté zamířil na policejní stanici, kde vše nahlásil.
Bohužel pro něj policie byla v Pákistánu velmi zkorumpovaná. Policisté odvedli chlapce zpět k zaměstnavateli, a ještě vyinkasovali úplatek za to, že věc nebudou řešit.
Mladík se však nehodlal smířit se svým osudem, utekl znovu a tentokrát se dostal až k agentuře BLLF, která se zaměřovala právě na pomoc dětem na nucených pracích. Získal od nich potřebné dokumenty a z práce mohl konečně odejít.
Snažil se pomáhat ostatním
Organizace mu dokonce zajistila školu, kterou nadaný chlapec vystudoval za dva roky místo obvyklých čtyř. Pak už se dál věnoval své aktivistické činnosti.
Pořádal demonstrace, tajně se nechával zaměstnávat v továrnách a poté o tom informoval, mluvil se zahraničním tiskem i s politiky.
Několik továren se mu podařilo svými činy úplně zavřít. Údajně tak osvobodil až kolem tří tisíc dětí, které byly ilegálně zaměstnávány.
Kdo mohl za jeho smrt?
16. dubna roku 1995 se vydal na Velikonoce za svou rodinou. Se svými bratranci se vydal navštívit strýce, který bydlel opodál. Chlapcům na kole ale zastoupil cestu muž s brokovnicí. Iqbala zastřelil a jednoho bratrance zranil.
Pákistánský tisk psal, že byl mladík zřejmě zastřelen omylem, k tomuto tvrzení se připojila i jeho rodina. BLLF však věřila tomu, že byl zastřelen takzvanou kobercovou mafií. Podle agentury od ní obdržel spoustu výhružek smrtí. Nikdo však nebyl nikdy dopaden ani obviněn.
Zdroj: Eferrit.com, Thefamouspeople.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
