Tortura jako donucovací metoda pro přiznání ke zločinům je typická pro středověk. Mučicích nástrojů tehdy existovala celá řada. Čím primitivnější zařízení bylo, tím větší bolest a utrpení obvykle působilo. Čínská verze pranýře s názvem cangue sice nebyla nejbrutálnější metodou, ale smrt přicházela velmi pomalu.
Čína je s počtem 1,4 miliardy obyvatel nejlidnatější zemí světa a rozlohou čtvrtým největším státem na světě. Kromě těchto prvenství má také velmi bohatou historii, řadí se totiž mezi země s vůbec nejstarším osídlením, už téměř před půl milionem let.
Čínská kultura je od té západní velmi odlišná a bylo tomu tak odjakživa. Tak jako v jiných zemích ale také Číňané používali pro trestání zločinců mučení. Ovšem nástroje a techniky se od těch evropských dost lišily.
Východní metody byly mnohdy brutálnější
Rozhodně to však neznamenalo, že by čínští vězni a jiné oběti mučení trpěli méně než na druhé straně zeměkoule. Ba naopak, některé metody byly možná brutálnější. Navíc se tyto metody trestání používaly ještě poměrně nedávno ve dvacátém století.
Zdroj: Profimedia
Trestní právo ve starověké Číně mělo zvláštní kategorizaci. Trest se totiž lišil podle toho, zda se člověk provinil proti svému vládci, rodiči, manželi či manželce, sourozencům, nebo přátelům. V praxi to znamenalo, že stejný prohřešek byl trestán jinak.
Obecně ale platila úcta ke starším, a proto i provinění vůči někomu věkově staršímu znamenalo horší trest. Za neúmyslné zranění tchána byla například v polovině devatenáctého století žena odsouzena k trestu smrti.
Přiznání bylo vždy nutné
U všech zločinů nebo jiných provinění platilo, že se k nim dotyčný musel přiznat. Možná se zdá jednoduché držet jazyk za zuby a zatloukat, ale nezapomínejme, že se bavíme o staré Číně, kde bylo naprosto legální vězně mučit.
Později přišla jedna z vládnoucích dynastií se změnou, která zmírňovala tresty pro ty, kteří se přiznali dříve, než byli odhaleni. Ovšem celý soudní proces byl odjakživa velmi ponižující. Vězni se soudci museli poklonit, a pokud se jakkoliv snažili vyhýbat odpovědi na otázku, byli okamžitě mučeni.
Čínský pranýř oběť udusil
Jednou takovou ponižující metodou mučení byl nástroj s názvem cangue. Jednalo se o jistou formu pranýře, kterou známe z Evropy. Trestanec dostal kolem krku dvě těžké desky, které byly opatřeny zámkem. V závislosti na závažnosti trestu se odvíjela jejich celková hmotnost.
Zdroj: Profimedia
Pohyb pro člověka s cangue byl velmi obtížný. Někdy mu dozorci nechali podpěry, které odlehčovaly tíhu celé desky, ale postupně je odstranili, až se oběť musela udržet na nohou sama. Někdy se poté udusila.
Na rozdíl od klasického pranýře cangue nesvazovala vězni ruce, ale stejně mu to nepomohlo, protože se většinou nebyl schopen dotknout obličeje, a tím pádem ani najíst. Mnoho takto mučených osob umíralo velmi pomalu hlady.
Dnes je tortura v Číně oficiálně zakázaná
I tak se ale jednalo o jeden z méně brutálních nástrojů k mučení. Taková tygří lavice je v Číně známá ještě dnes a fyzická bolest, kterou působí, je mnohem větší než u cangue. Dotyčná osoba je přinucena sedět na lavici se svázanýma nohama k sobě a postupně jí podkládají chodidla cihlami. Neschopnost pohnout koleny či stehny postupně působí fraktury a jedná se o pomalé a velmi bolestivé mučení.
Ačkoliv dnes už je v Číně tortura zakázaná a jednotlivé excesy se vládnoucí garnitura údajně snaží vymýtit, existují domněnky, že k získávání doznání za pomocí mučení stále dochází.
Zdroj: grunge.com, en.wikipedia.org, dotyk.cz
Autor: Karolína Stoczková
