Japonsko je jedinou zemí na světě, která zažila útok atomovou bombou. A to hned dvakrát. Japonský inženýr Cutomu Jamaguči je jediným oficiálně uznaným člověkem, který přežil oba atomové útoky v Hirošimě i Nagasaki. I přes dvojnásobné vystavení se radiaci se dožil neskutečných 93 let.
Na konci druhé světové války si americká atomová bomba vyžádala životy asi 140 000 lidí v Hirošimě a 70 000 v Nagasaki. Oba útoky přežilo přibližně 260 000 lidí. U velké části z nich se však v důsledku ozáření rozvinuly různé problémy a onemocnění, včetně rakoviny.
Bojoval za zrušení jaderných zbraní
Cutomu Jamaguči byl jedním z mála lidí, kteří následky ozáření zvládli téměř bez následků. Dožil se tak toho, že mohl o všem ještě dlouho vyprávět. O svých zkušenostech jako přeživší (v japonštině „hibakusha“) atomové bomby hovořil především až ve svých pozdějších letech. Často také vyjadřoval naději, že takové zbraně budou zrušeny.
Jamaguči přežil výbuch v Hirošimě a byl rád, že se mu podařilo odsud utéct zpět domů. Do Nagasaki. Netušil, že se tak vydal vstříc další bombě. V této situaci je skoro nepatřičné říci, že měl tehdy velké štěstí.
Z Hirošimy měl ten den odjíždět
Období válečného konfliktu trávil japonský inženýr navrhováním ropných tankerů pro Mitsubishi Heavy Industries, válečný konglomerát, jehož loděnice dominovaly panoramatu Nagasaki. Po tříměsíční služební cestě pro svého zaměstnavatele, strávené v Hirošimě, se se svými dvěma kolegy připravovali na návrat zpět do Nagasaki. Domů se měli vrátit 7. srpna 1945.
Devětadvacetiletý Jamaguči v Hirošimě strávil dlouhé léto prací na návrhu nového ropného tankeru a již se nemohl dočkat, až se vrátí domů ke své ženě Hisako a jejich malému synovi Kacutošimu. 6. srpen měl být jeho posledním dnem ve městě.
Probudil se brzy ráno, s kolegy si vyzvedli své věci a chystali se na cestu vlakem. Cestou na nádraží se rozdělili poté, co si Jamaguči uvědomil, že v kanceláři nechal svou osobní pečeť. Bylo kolem 8:15 ráno a Jamaguči se vydal naposledy do loděnice Mitsubishi.
Nad hlavou zaslechl hukot letadla, ale zpočátku se tím nijak nevzrušoval. Hirošima byla důležitou válečnou průmyslovou základnou a zvuk kroužících letadel zde byl takřka na denním pořádku. Když zvedl hlavu, spatřil, jak se nad městem vznáší americký bombardér B-29 zvaný Enola Gay a shazuje malý předmět spojený s padákem.
Výbuch „Little Boy“
Byla to atomová bomba přezdívaná „Little Boy“, která vybuchla asi 580 metrů nad centrální Hirošimou. Obloha najednou vybuchla v oslepující záblesk světla, který Jamaguči později popsal jako „blesk obrovské hořčíkové světlice“. Následoval ohlušující rachot a byl odhozen doprovodnou rázovou vlnou. V té chvíli se nacházel méně než tři kilometry od bodu nula.
„Nevěděl jsem, co se stalo,“ řekl později britskému listu The Times. „Myslím, že jsem na chvíli omdlel. Když jsem otevřel oči, všechno bylo temné a moc jsem toho neviděl. Bylo to jako začátek filmu v kině, než začal obraz.“ Atomový výbuch zvířil tolik prachu a úlomků, že skoro zakryl ranní slunce.
Protržené ušní bubínky
Jamaguči byl obklopen proudy padajícího popela a viděl, jak se na obloze nad Hirošimou tyčí ohnivý hřib. „Bylo to jako tornádo, které se nehýbalo, jen stoupalo nahoru,“ popisoval dále pro The Times. Obličej a předloktí měl těžce popálené a oba ušní bubínky měl protržené.
Ulice plné roztavených a spálených těl
Jamaguči omámeně došel ke zbytkům loděnice a našel oba spolupracovníky živé. Neklidnou noc pak strávili v protileteckém krytu. Když se 7. srpna probudili, vydali se směrem k nádraží, které bylo stále v provozu. Stali se svědky hrozivé zkázy. Budovy proměněné v trosky, všude dohořívaly ohně, ohořelé a roztavené mrtvoly lemovaly ulice. Výbuch v Hirošimě okamžitě zabil asi 80 000 lidí a další desítky tisíc zahynuly v následujících týdnech.
Když Jamaguči došel na nádraží, nastoupil do vlaku plného popálených a zmatených cestujících a usadil se na noční jízdu do svého rodného města Nagasaki.
Rodina ho nepoznala
Jamaguči přijel do Nagasaki brzy ráno 8. srpna a odkulhal do nemocnice. Lékař, který ho ošetřoval, byl jeho známý. Přes zčernalé popáleniny na obličeji a rukou však kamaráda zpočátku nepoznal. Stejně tak jeho rodina. Domů se Jamaguči vrátil omotaný obvazy a s horečkou.
Zatímco se Jamaguči vrátil ke své rodině, celý svět obrátil svou pozornost k Hirošimě. Šestnáct hodin po výbuchu pronesl americký prezident Truman projev, ve kterém poprvé odhalil existenci atomové bomby. Ve svém prohlášení mimo jiné varoval, že pokud se Japonsko nevzdá, může očekávat „déšť zkázy ze vzduchu, jaký na této zemi ještě nebyl viděn“.
Šéf mu nejprve nevěřil
Přestože byl Jamaguči na pokraji zhroucení, následujícího rána, 9. srpna, se hlásil do práce v kanceláři Mitsubishi v centru Nagasaki. Kolem 11 hodiny měl schůzku se svým šéfem, který chtěl slyšet o všem, co se v Hirošimě stalo. Nevěřil mu, že by jedna bomba byla schopná zničit celé město.
Atomový hřib ho pronásledoval
Zatímco mu Jamaguči událost popisoval, krajina venku explodovala dalším obřím zábleskem. Na Nagasaki právě dopadla druhá atomová bomba, zvaná „Fat Man“. Jamaguči padl k zemi jen pár vteřin předtím, než tlaková vlna rozbila okna kanceláře a místností se rozlétlo rozbité sklo a trosky. „Myslel jsem, že mě ten houbový mrak pronásledoval z Hirošimy,“ svěřil později deníku The Independent.
Podruhé měl to štěstí, že přežil
Atomová bomba, která zasáhla Nagasaki, byla ještě silnější než „Little Boy“. Jak Jamaguči později zjistil, díky kopcovité krajině města a zesílenému schodišti byl výbuch uvnitř kanceláře utlumen. Zasáhla ho další vlna rakovinotvorného záření, ale vyvázl relativně nezraněn. Podruhé za tři dny měl tu smůlu, že se ocitl v okruhu tří kilometrů od jaderného výbuchu.
Díky jeho zranění rodina přežila
Po útěku z trosek budovy Mitsubishi se Jamaguči rozběhl za svojí rodinou. Když viděl, že je část domu zbořená, obával se nejhoršího. Naštěstí však jeho žena i syn utrpěli jen povrchová zranění.
Když přišla exploze, byli zrovna venku, aby mu koupili mast na popáleniny, a stihli se proto schovat do tunelu. Byl to další podivný zvrat osudu. Kdyby Jamaguči nebyl zraněn v Hirošimě, jeho rodina by mohla být zabita v Nagasaki.
V následujících dnech si dvojnásobná dávka radiace vybrala svou daň. Vypadaly mu vlasy, rány na pažích byly gangrenózní a neustále zvracel. Než Japonsko kapitulovalo, Jamaguči se svou rodinou trpěl v protileteckém krytu. „Byl jsem vážně nemocný, měl jsem horečku, skoro nic jsem nejedl ani nepil. Myslel jsem si, že se chystám přejít na druhou stranu,“ řekl v rozhovoru pro The Times.
Zůstal téměř bez následků
Na rozdíl od mnoha obětí vystavených radiaci se však Jamaguči pomalu zotavil a žil relativně normálním životem. Sloužil jako překladatel pro americké ozbrojené síly během jejich okupace Japonska a později učil ve škole, než se vrátil ke své kariéře v Mitsubishi. S manželkou měl dokonce další dvě děti.
S děsivými vzpomínkami se vypořádával psaním poezie a o svých zkušenostech až do roku 2000 nechtěl mluvit veřejně. Tehdy se rozhodl vydat monografii a stal se součástí hnutí proti atomovým zbraním. V roce 2006 mluvil o jaderném zbrojení na shromáždění OSN v New Yorku. „Dvakrát jsem zažil atomové výbuchy a přežil jsem, je mým osudem o tom mluvit,“ řekl tehdy ve svém projevu.
Jediný uznaný přeživší dvou atomových výbuchů
Necelé dvě stovky lidí mohly zažít oba bombové útoky, ale jediný Jamaguči byl oficiálně uznaný japonskou vládou jako přeživší obou atomových výbuchů. Certifikace přeživšího atomové bomby v Japonsku opravňuje jednotlivce k vládním kompenzacím, měsíčním příspěvkům, bezplatným lékařským prohlídkám a nákladům na pohřeb.
Cutomu Jamaguči zemřel na rakovinu žaludku v roce 2010, ve věku neuvěřitelných 93 let.
Zdroj: allthatsinteresting.com, theguardian.com, nbcnews.com, history.com
Autor: Michaela Pauerová
