Některé mučicí nástroje byly určeny k tomu, aby z obviněných dostaly přiznání. Při mučení se mnozí přiznali i k tomu, co nikdy neprovedli. To ale není jediný účel nástrojů, které způsobují lidem bolest. Mnoho z nich totiž bylo určeno těm, kteří se k činu již přiznali.
Spousta lidí si myslí, že mučicí nástroje sloužily pouze k tomu, aby se obviněný přiznal a skončil své trápení na šibenici. Ne vždy však přiznání znamenalo konec všeho.
Mnohé mučicí nástroje byly dlouhé věky používány jako trest. Někdy vedlo jejich použití ke smrti, ale v případě devítiocasé kočky šlo pouze o způsobení bolesti, po které se člověk vrátil zpět do běžného života, ale už nikdy své chyby neopakoval.
Otevřené rány, jizvy po celém těle
Devítiocasá kočka vznikla podle záznamů někdy v sedmnáctém století. Poprvé se termín objevil ve zprávě o jedné londýnské vraždě z roku 1681. V mnoha zemích byla používána ještě před padesáti lety.
Jednalo se v podstatě o obušek. Zhruba osmdesát centimetrů dlouhý nástroj byl z poloviny spleten ze tří velkých řemenů, které byly spleteny každý z dalších třech kožených provazů.
Ty byly na úplném konci rozděleny do devíti samostatných provazů. Rány, které tímto nástrojem člověk dostával, způsobily hluboké krvavé jizvy po celém těle, nejčastěji na zádech.
Čím víc ran dostal člověk na jedno místo, tím větší bolest mu to samozřejmě způsobilo. A tím větší byla také pravděpodobnost, že mu zůstanou na památku jizvy.
Dodnes se název tohoto nástroje používá chybně u bičů a obušků, které ale nemají s tím původním nic společného. Právě devět řemenů neboli ocasů totiž stálo za tím, jakou bolest nástroj způsoboval.
Britská armáda si ji oblíbila, v Austrálii s kočkou trestali vězně
Pravděpodobně nejpoužívanějším nástrojem se kočka stala v britské armádě. Trestala neposlušnost, ale i špatně provedené úkony. Až kolem roku 1870 přestal být nástroj v oblibě.
Podobné řemeny byly používány také u námořnictva, kde nebyla kočka vytvořena z kůže, ale z velmi ostrých kovových strun. Tím pádem existovala daleko větší šance na roztržení kůže a na štiplavou bolest, která následovala s každým dalším úderem.
S devítiocasou kočkou si užili mnohé také vězni v australských věznicích. Někteří byli trestáni za neposlušnost, jiní po konzultaci preventivně. Existují důkazy, že mnoho dozorců podlehlo při zacházení s bičem krutosti.
Mlátili vězně téměř za všechno, i když to nebylo nutné. Devítiocasá kočka se tak stala i pro ty nejposlušnější velkým postrachem.
Zatímco v mnoha zemích byla kočka zakázána už kolem roku 1950, v Egyptě ještě v roce 2001 existovaly případy, kdy byla legálně použita jako trest pro vězně a chlapce v nápravných centrech.
Autor: Šárka Cvrkalová
