Roku 1897 připlul Paul Doumer jako nový generální guvernér do Francouzské Indočíny. Od francouzské vlády zde dostal vcelku volnou ruku v rozhodování. Měl především reorganizovat koloniální území tak, aby bylo pro Francii opět výnosné. Po předchozím politickém neúspěchu chtěl vládě ukázat, co umí. Na asijské hlodavce byl však krátký.
Pod své velení získal federaci skládající se ze čtyř hlavních koloniálních protektorátů – Tonkinu, Annamu, Kambodže a Laosu a jedné přímé francouzské kolonie Kočinčíny. Jednalo se o podstatnou část dnešního Vietnamu, Laosu a Kambodže.
Jako nový správce to Doumer vzal v Indočíně pěkně od podlahy
Rozhodl se území pěkně poevropštit a vyčistit nejen ulice, ale i veřejné finance. Všechno bylo třeba znovu pořádně zdanit, aby z kolonií do francouzské kasy opět proudilo dost peněz, tak jako dřív. Zahájil zde masivní výstavbu domů, paláců i infrastruktury.
Splachovací záchod v „nové Paříži“
Novou koloniální architekturou se mohlo pyšnit především hlavní město Hanoj, ze kterého se Doumer rozhodl udělat „novou Paříž“. Nechal zde proto vystavět velké paláce, bílé vily, univerzitu, nemocnici i věznici a široké třídy lemované stromy.
Hanoj se tak opravdu přiblížila západní Evropě a Doumerovi chybělo už jen jedno. Splachovací toaleta – symbol čistoty a pokroku.
Kanalizace přinesla krysám ráj a Hanoji obrovský problém
Doumerova koloniální vláda proto pod městem vybudovala rozsáhlou kanalizační síť. Nechtěně tak ovšem vytvořila celých devět mil chladného a temného ráje pro hlodavce, kteří předtím běhali jen v ulicích.
Krysy se zde mohly spokojeně množit bez strachu z predátorů. A když dostaly hlad, měly skrze svou novou podzemní dálnici pohodlný přístup do domů v evropské části města i na přeplněném vietnamském předměstí.
Výstavba kanalizační sítě v Hanoji způsobila nárůst krysí populace do obřích rozměrů. S tím, jak se krysy exponenciálně množily, se ve městě začaly objevovat případy dýmějového moru. A tito hlodavci byli hlavními podezřelými ze šíření nákazy.
Velký hanojský krysí masakr mohl začít
Nakažených přibývalo a krys též. Doumer, který nechtěl uznat, že jeho nápad nebyl v těchto končinách zrovna šťastný, začal jednat. Najal vietnamské lovce krys. Ti museli sestoupit do stok, aby krysy ulovili, což nebylo nic příjemného ani jednoduchého. Za každou ulovenou krysu samozřejmě dostali zaplaceno.
Začalo krysí krveprolití. Za jeden týden v dubnu roku 1902 bylo zabito skoro osm tisíc krys. A to byl jen začátek. V květnu se každý den lovilo kolem čtyř tisíc krys a ke konci měsíce to již bylo neuvěřitelných patnáct tisíc krys za den. Na konci června padl nový rekord – dvacet tisíc krys denně.
Cent za krysí ocásek
Francouzští kolonisté si však uvědomili, že ani tato armáda krysích zabijáků s populací hlodavců příliš nezahýbala. Přešlo se proto na plán B. Doumerova koloniální vláda nabídla každému podnikavému civilistovi příležitost zapojit se do lovu.
Odměna byla stanovena jasně – za každou krysu jeden cent. A aby se dalo ulovení hlodavce prokázat a nehromadily se na vládě mrtvoly krys, stačilo přinést důkaz v podobě krysího ocásku.
Vietnamská podnikavost značně překročila tu francouzskou
Francouzi si mnuli ruce, jak vše krásně vymysleli. Zbaví se odporných roznašečů nákazy, a ještě tím podpoří vietnamské podnikání. A opravdu podpořili. Ocasy se jen hrnuly. Ale ve městě jste brzy mohli pozorovat zvláštnost. Zdravé a živé krysy zde pobíhaly bez ocasu.
Francouzi sice byli vynalézaví, ale Vietnamci ještě víc. Brzy jim došlo, že je výhodnější amputovat ocas živému zvířeti. Za ocásek dostanou peníze a krysy se množí dál i bez ocasu. A čím více krys, tím více peněz za jejich ocásky.
Za účelem větších výdělků začaly vznikat krysí farmy
Poslední kapkou pro koloniální vládu bylo, když inspektoři objevili na venkovských okrajích města krysí farmy. Tenhle rozvoj podnikání opravdu Francouzi na mysli neměli.
Jisté je jedno – Francouzi z Indočíny odešli a krysy zůstaly
Odměna tak byla zrušena a obyvatelé města rezignovali na soužití s krysami. Krysy skutečně byly roznašeči dýmějového moru. V roce 1906 došlo v Hanoji k jeho velkému vypuknutí a zemřelo nejméně tři sta lidí.
Doumer již mezitím odplul zpět do Francie, kde byl oslavován jako dosud nejúčinnější generální guvernér Indočíny. Dokonce se na necelý rok stal prezidentem. Než na něj byl spáchán úspěšný atentát. A přemnožené krysy zůstaly v hanojské kanalizaci ještě dlouho poté, co se Francouzi sbalili a odešli z Vietnamu.
Zdroj: Atlasobscura.com, Fr.wikipedia.org, Stoplusjednicka.cz
Autor: Michaela Pauerová
