Pokud patříte k milovníkům hororů, které jsou založeny více na psychologii než na vraždách a krveprolití, film Osvícení z roku 1980 rozhodně musíte vidět. Na místě je ovšem varování, že hlavní postavy vás budou ve snech pronásledovat ještě pěkně dlouho.
Dětské charaktery dokáží z hororů mnohdy udělat opravdu děsivý film. Pokud hlavního hrdinu po lese honí děsivý vrah, je to sice napínavá podívaná, ale duše dávno zesnulých holčiček Gradyových v Osvícení strčí ostatní strašidelné charaktery jednoduše do kapsy.
Postavy založené na skutečnosti vždy zapůsobí
Jedna věc milovníky hororu vždy dokáže nadchnout, ale zároveň i tak trochu vyděsit: Když se na začátku filmu objeví upozornění o tom, že byl snímek natočen podle skutečné události.
Horor režiséra Stanleyho Kubricka sice není podle pravdy celý, některé postavy jsou ale založeny na skutečných osobnostech z minulosti.
Děj filmu se odehrává v odlehlém opuštěném norském hotelu, kam přijíždí spisovatel, který zde hledá klidné místo pro psaní svých děl.
Krvák nečekejte, hrůzy je film i tak plný
Spisovatel se v hotelu ujímá role správce a za té podmínky zde může bydlet a v klidu pracovat. Dozvídá se brzy o svém předchůdci, který ze samoty brzy zešílel, a nakonec v záchvatu agrese zabil sekerou svou ženu a dvě dcery.
Ačkoli si s tím hlavní hrdina filmu z počátku neláme hlavu, později zjišťuje, že samota dolehla i na něho. Nebo to není samotou? Ve svém okolí totiž začne slýchat hlasy, které ho vyzývají k tomu, aby si s nimi hrál.
Později spisovatele pronásledují dvojčata Gradyovy, dívky, které neustále dokola opakují jednu a tu samou větu: „Pojď si s námi hrát. Navěky, napořád.“
I když dívky nikdy spisovateli neublíží fyzicky, jeho psychický stav se velmi rychle horší.
Právě proto jsou dvojčata považována podle kritiků za jedny z nejděsivějších dětí v hororech v historii tohoto žánru vůbec. Však si chtěly jen hrát…
Ovšem psychicky ublíží hlavnímu hrdinovi natolik, že není schopen se do konce života zbavit jejich vidin.
O tom hovoří i navazující film s názvem Doktor Spánek.
Autor: Šárka Cvrkalová
