Proslavila se jako herečka, ale herectví zdaleka nebyl její jediný talent. Ačkoli na první pohled poutala pozornost především svým vzhledem a v Hollywoodu byla ve své době známá jako nejkrásnější žena na světě, pod jejími uhlově černými vlasy byl mozek vědkyně. Svou často přehlíženou inteligenci využívala k vymýšlení nových technologií a vynálezů.
Narodila se v roce 1914 ve Vídni, jako Hedwig Kiesler. Dcera úspěšného bankéře a koncertní pianistky předváděla svoji bystrost již od mala. S otcem ráda rozmlouvala o fungování různých strojů a už ve svých pěti letech rozebrala hrací skříňku, aby viděla, jak funguje.
Cítila se jako zavřená ve zlaté kleci
Malá Hedwig měla také výborný hudební sluch a talent na jazyky – již v deseti letech ovládala čtyři. Rodiče chtěli pro svou jedinou dceru to nejlepší a mimo studium jazyků neváhali Hedwig platit také soukromé hodiny tance i hudby.
I přesto, že dívka byla šikovná a inteligentní, první, co na ní většinu lidí zaujalo, byl její dokonalý vzhled a krása. Když v šestnácti letech zaujala filmového režiséra Maxe Reinhardta, který z Hedwig doslova šílel, její život se obrátil. Rozhodla se studovat herectví na jeho dramatické škole v Berlíně. V roce 1930 získala svou první filmovou roli.
Šokovala svět
Svět však poprvé zaujala o tři roky později ve velmi kontroverzním filmu Extase. Tehdy si osmnáctiletá Hedwig zahrála nahá v sérii erotických scén. Ve filmu byla také poprvé zachycena ženská tvář při orgasmu a snímek tak patřil k tomu nejskandálnějšímu, co v té době vyšlo. Promítán byl na filmovém festivalu v Benátkách, ocenění však nezískal.
Její film zkritizoval papež i Hitler
Pohoršoval se nad ním sám papež a Adolf Hitler snímek zakázal promítat. V té době byla Hedwig čerstvě vdaná za rakouského obchodníka se zbraněmi, Friedricha Mandla. Ten, šílený žárlivostí, skupoval a ničil každou existující kopii kontroverzního filmu, ve kterém jeho žena hrála hlavní roli.
Film byl podle soudobých recenzí neslušný, morálně nebezpečný a nevhodný. Ve Spojených státech byl uveden až o sedm let později, a to pouze v několika kinech a s vystřiženými scénami.
Utekla od manžela
Stejně jako ve své bohaté rodině, před kterou utíkala do světa filmu, i u svého manžela se Hedwig začala brzy cítit jako ve zlaté kleci. Zakazoval jí herectví a manželku odsouval do role hostitelky, která měla bavit jeho vlivné přátele. Mnozí z nich byli navíc nacisté, což pro herečku židovského původu bylo jen těžko snesitelné.
Rozhodla se proto od manžela prchnout. To se jí povedlo v roce 1937, kdy v přestrojení utekla do Paříže a následně do Londýna, kde došlo k osudovému setkání. Její cesta se zkřížila s Louisem B. Mayerem, spoluzakladatelem Metro-Goldwyn-Mayer Studios, mediální společnosti zaměřené na produkci a distribuci filmů.
Snila o Americe
Ačkoli měl Meyer o jejích hereckých schopnostech zpočátku pochybnosti, Lamarr si lstivě zarezervovala lístek na stejnou loď jako on. Během transatlantické plavby se jí brzy podařilo změnit Mayerův názor.
Když připlula k břehům Ameriky, z lodi již vystupovala nová herečka. Hedwig Kiesler přestala existovat, teď to byla Hedy Lamarr. Změnit jméno jí poradil právě Mayer, aby se ve světě filmu lépe prosadila. A především pak chtěl, aby se jeho nová herečka distancovala od své skandální minulosti.
Muži jí padali k nohám
V Hollywoodu Lamarr okamžitě způsobila velký rozruch. Po úspěchu svého prvního amerického snímku Algiers získala role v řadě dalších filmů. Její krásná tvář se dokonce stala předlohou pro oblíbený kreslený film Walta Disneyho – Sněhurku.
Ale Hedy nikdy nezapomněla na radost z toho, když jako dítě rozebírala hrací skříňku a povídala si s otcem o fungování různých strojů a technologií. Když se v Evropě začalo schylovat k druhé světové válce, přemýšlela, jak by mohla být prospěšná svým mozkem, nikoli tělem, jak se od ní vždy očekávalo.
I v Hollywoodu tak začala využívat svůj vědecký mozek. Ve dne hrála, v noci vymýšlela a vyráběla malé vynálezy. Takhle vznikly například šumivé tablety, které měly v dobách nouze nahradit oblíbenou Coca-Colu, svítící obojek pro psy, či návrh nového typu semaforu.
Lepší konstrukce křídel Hughesových letadel
Když se seznámila s obchodníkem a inovátorem Howardem Hughesem, do vymýšlení nových technologií se ponořila ještě více. Hughes byl jedním z mála mužů, kteří její koníčky podporovali, a dokonce ji nazval géniem. Svému příteli mimochodem překreslila návrh křídel letadel z hranatých na oválné – inspirovala se tvarem, který viděla u ryb a ptáků.
Její největší a nejslavnější vynález přišel v roce 1940
Během jedné večeře zapředla hovor se svým sousedem, vynálezcem a hudebním skladatelem Georgem Antheilem. Mluvili o válce šířící se Evropou a Lamarr si vzpomněla na nápad, který měla, když s manželem navštěvovali večírky s nacisty, kde často poslouchala hovory o problémech s vojenskou technikou. Především pak o možných odposleších a rušičkách.
Technologie zabraňující odposlechu
Lamarr přišla s něčím, co nazvala jako „přeskakování frekvence“ a s Antheilem její nápad dovedli k dokonalosti. Vznikla tak technologie FHSS (Frequency Hopping Spread Spectrum). Komunikační systém, který byl založený na přeskakujícím rádiovém signálu, takže nepřítel nemohl neustále se měnící signály předvídat a rušit je.
Ačkoli Lamarr a Antheil na svůj vynález získali v roce 1942 patent, americké námořnictvo se přesto rozhodlo technologii nevyužít. Byla pro ně prý moc složitá. Jejich tvrdá práce však nakonec nepřišla vniveč. Technologie frekvenčního přeskakování byla využita později při kubánské raketové krizi.
„Matka WiFi“
Když se patent odtajnil o dvacet let později i pro civilní využití, stal se základem k fungování družicových komunikačních sítí a k vývoji moderních technologií jako je WiFi, Bluetooth a GPS. Lamarr za svůj vynález přeci jen získala uznání, ale až o desetiletí později.
Inteligenci Hedy Lamarr bohužel často snižovala nejen její krása, ale i osobní dramata. Pro tisk bylo zajímavější jejích šest manželství, kontroverzní autobiografie nebo zatčení za krádež. Ocenění za světový vynález získala až tři roky před smrtí, v roce 1997.
Byla téměř slepá
Ke stáří se krásná herečka stala velmi samotářskou a zavírala se ve svém domě na Floridě, odkud vycházela jen minimálně. Sužovaly ji deprese a zhoršující se zrak. Zemřela ve věku 85 let v lednu roku 2000, na srdeční chorobu. V roce 2014 byla uvedena do americké Síně slávy vynálezců, kteří jsou držiteli významného technologického patentu.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová
