Splachovací toalety jsou dnes samozřejmostí. Hygienické a uživatelsky pohodlné ale záchody rozhodně nebyly vždy. Ačkoliv kanalizace byla využívána už ve starověku, jak už to tak bývá, ve středověku se lidé s ničím moc nepárali. Svou potřebu udělali do nočníku, jehož obsah pak klidně vyhodili z okna. Tím však výčet bizarností spojených s historií toalety nekončí.
Toalety jakožto sociální zařízení využívali už v antice. Zatímco na území Egypta existovaly záchody ve tvaru klíčové dírky, obyvatelé Říma si spokojeně budovali kanalizaci, jež pak odváděla odpad do potoků a řek.
Římané vnímali chození na toaletu jako společenskou událost
V Římě bylo dokonce do čtvrtého století našeho letopočtu vybudováno přes sto čtyřicet veřejných toalet. Římané totiž brali chození na záchod jako společenskou událost.
Poklábosili se „sousedy“, vyměnili si novinky ze života a když skončili, utřeli se kouskem houby. Tu pak dokonce opláchli ve vodě a vrátili k dalšímu použití.
Prasystém dnešního splachování se pak poprvé objevil zhruba před čtyřmi tisíci lety na Krétě. Pro tento účel se chytře zachytávala dešťová voda, která se pak využívala k odplavování odpadu potrubím.
Ve středověku splachování vyšlo z módy. Lidé vyprazdňovali obsah nočníků na ulici nebo do řek
Středověk byl obdobím temna i co se týče hygieny. Splachování v něm totiž tak trochu vyšlo z módy.
Splachovací záchody vystřídaly tu suché, jimž se říkalo garderoby. Jednalo se o jakési skříňky se sedadly, jež přesahovaly příkop samotného hradu. Dokážete si představit, jakou měli v podhradí z tohoto zpátečnického kroku radost.
Ale ani oni nebyli svatí, jelikož obsah svých nočníků vyhazovali z okna. Kolemjdoucí varovali jen, pokud se jim opravdu chtělo. Byla to zkrátka běžná praxe.
Určitě to bylo lepší než vyhazování fekálií do řek, jimiž se pak šířily nemoci. To byl problém i devatenáctého století, v němž se lidé potýkali se znečištěnou vodou výkaly i hnojem. Takto se šířila cholera nebo tyfus.
Královna odmítla splachovací toaletu pro její hlučnost
Předchůdce splachovací toalety, jak ji známe dnes, vymyslel a vynalezl v Anglii právník a překladatel Sir John Harington v druhé polovině šestnáctého století. Jeden dokonce sestrojil i pro královnu Alžbětu I. Ta ho odmítla používat pro jeho hlučnost. Haringtonův vynález byl tak dalších dvě stě let ignorován.
Na jeho práci v roce 1775 navázal hodinář Alexander Cummings, jenž vyvinul trubku ve tvaru písmene S, aby zabránil nepříjemným zápachům.
Splachovací záchody v královských palácích pak hojně instaloval Thomas Crapper. Tento muž si nechal patentovat i několik vynálezů souvisejících právě s toaletou.
Toaletní papír si kupujeme od roku 1902
Ve dvacátém století už se vyráběly záchody se splachovacími ventily a nádržemi na vodu. Součástí místnosti s toaletou byl nově i toaletní papír, který se začal prodávat od roku 1902. Zprvu byl problém s ucpáváním záchodu, ale ten se také postupem času vyřešil.
Dnes už nejsou výjimkou typy, které splachují samy a umyjí vás i sebe. Dokonce existují i toalety, které dokáží kompostovat vzniklý odpad, jenž je pak použit jako hnojivo na zahradě.
Autor: Alice Konopásková
