Španělští inkvizitoři se vyžívali v mučení. Nevěřící, takzvané kacíře, trestali za to, že se postavili proti Bohu, mučili je a často jejich činnost vedla ke smrti. Kromě toho ale považovala inkvizice za úspěch také to, že se někdo z kacíře stal věřícím.
Ačkoli bylo jasné, že lidé se začali obracet k Bohu jen naoko, aby si zachránili doslova vlastní krk, inkvizitorům to stačilo. Pokud po mnoha a mnoha hodinách mučení někdo konečně přiznal moc církve a Boha, bylo mučení ukončeno.
Zatímco mnohé mučicí nástroje způsobily smrt mučených nebo zranění, která zanechala trvalé následky, takzvaná kacířova vidlička byla nebezpečným nástrojem, který ale mnohdy zdárně udělal z kacířů věřící.
Hodiny se zakloněnou hlavou
Člověk, který byl mučen kacířovou vidličkou, byl posazen na židli se zakloněnou hlavou. Pod bradu mu byla umístěna oboustranná vidlička, která se mu na krku a na hrudníku zabodávala do kůže. Jakmile se pokusil pohnout hlavou a ulevit si od bolesti, zabodly se mu ostré hroty do kůže.
Lidé byli často vystavováni světlu slunce nebo svící, aby je nepříjemné podmínky nutily zakloněnou hlavu sklonit rychleji. Po čase se začal mučeným odkrvovat mozek, bolelo je za krkem, trpěli.
Pokud se některému z nich chtělo kýchnout nebo se něčeho lekl a prudce pohnul hlavou, měl osud zpečetěn. Většina lidí ale v tomto případě podlehla a vzdala se svého přesvědčení.
Zdroj: © Leon Golub, VEGAP / Profimedia
Za cenu volnosti se přidávali lidé na stranu inkvizice a církve, změnili kompletně svá tvrzení o životě, jen aby už mohli zase volně dýchat a sklonit hlavu. Kacířova vidlička neměla mnoho obětí na životech.
Jenže mnozí se své pravdy vzdali také proto, že netušili, co je čeká pak. Samozřejmě nemohli být jakožto hříšníci propuštěni. Kdyby tušili, možná by raději zvolili smrt kacířovou vidličkou.
Očistil je věčný oheň
Většina domnělých kacířů se bála promluvit. S vidličkou na krku mohlo každé slovo znamenat smrt. Nakonec tak jen zašeptali jedno jediné odvolání. A právě to jim zajistilo svobodné dýchání.
Ovšem ne na dlouho. Jelikož přijali víru, museli být očištěni od svých hříchů. A to měl na starosti takzvaný věčný oheň. V podstatě to neznamenalo nic jiného než to, že byli hříšníci posláni na hranici.
Tam byli zaživa upáleni a inkvizice se těšila nad tím, že byl ze světa sprovozen další hříšník. Ten se navíc podle představ tehdejších vládců dostal v posmrtném životě na správné místo, protože uznal svůj omyl.
Kacířova vidlička je podle dějin jedním z nástrojů, který nejen trestal, ale také mnoho lidí oklamal. Zatímco u jiných trestů každý tušil, jak nakonec dopadne, v tomto případě hodně obviněných věřilo, že po přiznání své chyby dostanou svobodu.
Bohužel to nebyla pravda. Ačkoli inkvizitoři přislíbili svobodu alespoň jejich duši, která měla být plameny očištěna. Ve výsledku byl ale trest v plamenech pro mnohé horší než podříznutí hrdla.
Zdroj: lovecpokladu.cz, koule.cz, dotyk.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
