Když se Hauser ukázal poprvé na veřejnosti, lidé si nebyli jistí, zda je mentálně postižený, neměl dostatečnou výchovu, nebo ze sebe chudáka jenom dělá. O jeho příběh ale začal být velký zájem.
Na ulici ho našel švec. Z dopisu, který u sebe mladík měl, se dozvěděl, že se jmenuje Kaspar Hauser, byl vychováván v temné místnosti a teď se touží stát kavaleristou, jako byl jeho otec.
Na základě toho dovedl Kaspara do domu kapitána von Wesseniga, jehož jméno bylo v dopise zmíněno také. Podle všeho měl Kaspar nastoupit to jeho služeb a odjet s ním do Anglie, kde se stane kavaleristou.
Skončil ve vězení, byl s ním jeden problém za druhým
Podle odhadů mohlo být chlapci kolem šestnácti let. Uměl se podepsat, to ho prý naučil muž, který ho držel v temné místnosti. Také neustále dokola opakoval větu: „Chci být jezdcem, jako byl můj otec.“ I tu ho muž naučil, on však nerozuměl jejímu významu.
Kaspar vyprávěl, že co si pamatuje, byl zavřený v temnotě, dostával k jídlu jen chléb a k pití vodu. Pak ho neznámý muž, který si zahalil obličej pláštěm, odvedl do Norimberku a dal mu do ruky dopis, se kterým ho našli.
Kaspar měl malou slovní zásobu a někteří uvažovali o tom, že je postižený. Nikdo nevěděl, co s ním, proto byl uvězněn jako tulák.
Když jednoho dne nepřišel na jídlo, byl nalezen s řezným zraněním na hlavě a třesoucím se hlasem tvrdil, že mu ho udělal onen muž, který ho do Norimberku přivedl.
Jindy zase z jeho pokoje zazněl výstřel. On pak tvrdil, že se snažil dosáhnout na polici a při pádu se omylem zachytil zbraně, která mu způsobila poranění na hlavě.
Oba případy ale byly označeny za lži a Kaspar z toho vyšel jako někdo, kdo pouze touží po pozornosti.
Šlechtic, který se snažil přijít všemu na kloub
V roce 1831 získal Kaspara do péče lord Stanhope, který utratil velké peníze za to, aby zjistil chlapcův původ. Jenže zjistil jen to, že si Kaspar vymýšlí příhodu za příhodou.
Později proto Kaspara dostal do péče Johann Georg Meyer, který se s ním příliš nepáral. Byl na něho dost přísný a vztah mezi nimi byl poměrně napjatý. V roce 1832 zaměstnal Kaspara jako opisovače knih.
Smrt si pravděpodobně způsobil sám
14. prosince roku 1833 přišel Kaspar domů s velkou řeznou ranou na prsou. Řekl, že ho jakýsi cizinec nalákal do zahrady a pobodal ho. Nikdy se ale nepotvrdilo, že se to skutečně stalo.
Na následky zranění Kaspar brzy zemřel. Oficiálně si podle svého pěstouna i několika lidí z okolí způsobil zranění sám, aby oživil příběhy, které se o něm přestaly povídat, a aby si získal pozornost.
I podle oficiálních lékařských zpráv bylo možné, že si zranění udělal sám. Kaspar tak pravděpodobně zemřel proto, že ze sebe chtěl udělat hrdinu, ale neodhadl, kolik toho jeho tělo vydrží.
Autor: Šárka Cvrkalová
