Poprvé s nimi přišli asijští domorodci před více než pěti tisíci lety. Později se rozšířily do Anglie a Španělska, dnes jsou ale známé po celém světě. Řeč není o ničem jiném než o kohoutích zápasech.
V mnoha zemích jsou ilegální, ani to ale nezastaví majitele bojových plemen kohoutů od riskování. Jinde jsou dokonce stále součástí místní kultury a je zcela povoleno, aby se pořádaly veřejně.
Křížená plemena krmena steroidy jsou před zápasem znetvořena
Obvykle se nejedná o obyčejné domácí kohouty, ale o speciálně šlechtěná plemena, obvykle křížence divokých kohoutů z džungle, kteří mají teritoriální návyky daleko větší než běžní kohouti.
Majitelé na svých zápasnících nešetří, krmí je tou nejlepší stravou, přidávají jim steroidy, aby rychle přibyli na váze, vitamíny a minerály, kohouti procházejí několikahodinovými tréninky.
Před vstupem do ringu je každý jedinec zvážen, aby se mohl postavit jedině sobě rovnému.
Kohoutům jsou vyholeny nohy, jsou jim odstraněny hřebínky a krční laloky. Nakonec jim jsou ustřiženy pařáty vzadu na nohách, které jsou nahrazeny ostruhami, mnohdy pokrytými jedem.
Pokud nezemřou, brzy je čeká další zápas
Ve chvíli, kdy jsou proti sobě kohouti vpuštěni do ringu, začíná krvavý zápas. Zvířata se po sobě okamžitě vrhnou a ostrými pařáty a jedovou ostruhou se začnou vzájemně trhat.
Pravidla jsou jednoduchá. Prohrává ten kohout, který jako první zemře. Ani jeho protivník ale nemá vyhráno, protože většina kohoutů později umírá na následky vyčerpání nebo vnitřního krvácení.
A pokud náhodou vítěz přežije, za pár dní ho čeká další zápas, ve kterém ve svém oslabeném stavu nejspíš nebude mít žádnou šanci. V mnohých zemích se proto poslední dobou zavedla speciální pravidla.
Kohouti jsou zde do ringu vpouštěni na patnáct minut. Následuje tříminutová přestávka a další kolo. To se opakuje celé ještě šestkrát.
Při těchto speciálních pravidlech může být zápas ukončen i ve chvíli, kdy kohout už nechce bojovat, opakovaně před svým protivníkem utíká, nebo je velmi vážně zraněný a je jasné, že by při další ráně zemřel.
Ačkoli se to může zdát jako brutální zábava, podobně jako býčí nebo psí zápasy i kohoutí boje jsou v některých zemích světa oblíbeným zvířecím sportem.
A ani ochránci zvířat nezmůžou nic proti vyjádření o tom, že se jedná o národní kulturu.
Autor: Šárka Cvrkalová
