Nejen indiáni, ale dokonce už pravěcí lidé byli v některých ohledech překvapivě vzdělanější než my. To, na co někteří vědci přicházeli řadu let, oni znali z pouhého zkoušení ve stylu pokus/omyl. Dobře věděli, která rostlina obsahuje jaký jed a do čeho namočit zbraň, aby s ní snadněji získali kořist.
Oměj
Rostlina známá také pod latinským názvem Aconitum je často používána ve filmech i seriálech. Už na základní škole se děti učí, že je oměj nebezpečnou rostlinou, která může být životu nebezpečná.
Skupina rostlin Aconitum obsahuje mnoho poddruhů rostlin. Ne všechny jsou smrtelně jedovaté, ale téměř každá z nich je nebezpečná a může člověku přivodit trvalé následky.
Extrakty z kořeně oměje používali při lovu zvěře už starověcí Číňané a Japonci. Často látku smíchali se zbytky tabáku či dalšími škodlivými látkami. Smrt zasaženého zvířete byla téměř okamžitá a nebylo třeba raněnou laň honit po lese.
Acokanthera
Rostliny z rodu Acokanthera rostou převážně v Africe. Výtažky z jejich listů či květů jsou toxické a zasažený objekt utrpí prakticky okamžitě zástavu srdce.
Strom Acokanthera je známý pod přezdívkou smrtící keř.
I v dnešní době je jed z této rostliny velmi oblíbený především u pytláků, kteří v afrických oblastech loví ohrožená zvířata.
Kurare
Slovo kurare označuje jed používaný do šípů u domorodých kmenů Jižní Ameriky. V České republice známe strom, ze kterého jed pochází, pod názvem kulčiba jedodárná.
Šípy, nebo lépe řečeno šipky, vytvořené za pomocí tohoto jedu jsou obvykle stříleny foukacími zbraněmi a zastavují dýchací oběh zasažené oběti.
Hura chřestivá
Tento strom se nachází v tropické části Severní a Jižní Ameriky. Byl hojně využíván především rybáři, kteří jeho mléčnou šťávu používali k otrávení ryb v řekách.
Strom má po celém kmeni ostré hroty, a proto se mu někdy říká strom, na který nešplhají opice. Zvířata totiž sama dobře vědí, že zranit se o tyto hroty by je mohlo stát život.
Smrtící druh žáby
V Česku jí říkáme pralesnička strašná. Máme štětí, že se jí u nás nemusíme obávat. Tato smrtící žába žije v Jižní Americe, kde má několik dalších příbuzných druhů. Ty jsou sice také jedovaté, nikoli ale smrtelně.
Zdroj: federico neri / Shutterstock.com
Pralesnička strašná produkuje jed, který dokáže pouhými sto padesáti mikrogramy zabít dospělého člověka. Při použití tohoto jedu na šípy je nutná obezřetnost, protože pouhý dotek může stát člověka život.
Jedna malá žába tohoto druhu obsahuje dostatek jedu na zabití například deseti tisíců myší. Výzkumy ukázaly, že žáby v zajetí o svou toxicitu přicházejí, je tedy pravděpodobné, že ji čerpají z něčeho, čím se v přírodě živí.
Brouk Diamphidia
Tento brouk je nejpoužívanější především mezi domorodci v poušti Kalahari, kteří ho používají pro výrobu otrávených šípů. Nejjedovatější jsou jeho larvy a vnitřnosti.
Tento jed je sice velmi účinný, ale bohužel také pomalý. Při postřelení většího zvířete může trvat až pět dní, než zemře, proto musí být tamní domorodci nejen skvělými střelci, ale také stopaři.
Autor: Šárka Cvrkalová
