Na první pohled krásné klidné místo v neposkvrněné přírodě ležící na úpatí hory Fudži v Japonsku možná nikomu až tak děsivé nepřipadá. Jenomže když se vydáte do nitra lesa Aokigahara, stanete se možná svědky děsivé podívané.
Ročně je zde totiž objeveno až sto mrtvých těl a nikdo netuší, co je tím pravým důvodem. Mnoho spekulací má ale za to, že je to románem Nami no To od spisovatele Seicho Matsumota.
Napodobují snad sebevraždu podle knihy?
Kniha vyšla v roce 1960. Hovoří o zamilovaném páru, který ale nakonec odchází právě do lesa Aokigahara, kde spáchá sebevraždu.
Po přečtení tohoto díla dostalo několik párů, ale i jednotlivců, zřejmě myšlenku, že by svůj život měli ukončit přesně podle vzoru Matsumotova románu.
Obvyklým motivem sebevražd bývá nešťastná láska.
Tomu napovídají nejen dopisy na rozloučenou, ale také fotografie blízkých či vzpomínkové předměty, které má většina zemřelých u sebe.
Již déle než dvacet pět let se zkoumáním tohoto fenoménu zabývá japonský vědec a geolog Azusa Hayano.
Ten dokonce o Lese sebevrahů natočil krátký dokumentární film, který rozhodně není určen dětem.
Sám jeho autor totiž viděl v lese na vlastní oči už stovky mrtvých těl, a rozhodl se proto autenticitu místa zachovat.
Vznikl tak téměř hororový záznam podle skutečného dění, které se v místě odehrává.
Les má děsivou minulost i přítomnost
Ačkoli je velmi pravděpodobné, že má na dění v pralese velký vliv příběh Seicho Matsumoty, pravdou je, že les má děsivou už dávnou minulost.
Podle všeho v něm prý již v 19. století žily přízraky a démon, také se zde prováděly nejdivnější rituály, které byly mnohdy proti zákonům.
Právě to dalo nejspíše autorovi románu inspiraci k tomu, aby ho zvolil jako místo, kde mají zemřít hlavní hrdinové jeho díla.
Jenže netušil, že tím spustí obří vlnu sebevražd.
I přes to všechno ovšem není les Aokigahara první v seznamu míst, kde dojde k nejvíce sebevraždám ročně.
Na tom se drží Golden Gate v San Francisku, kde se vlastní rukou pokusí zabít zhruba 1500 lidí ročně.
Autor: Šárka Cvrkalová
