Přirozeně mumifikované tělo muže z doby železné bylo nalezeno v roce 1950 v bažině Bjaeldskovdal v Dánsku. Tollundský muž, jak byl mrtvý nazván, vypadal, jako by měl každou chvíli promluvit. A možná se tak brzy stane.
S neustále se zlepšujícími forenzními technologiemi je možné, že vědcům již brzy „odpoví“ na jejich otázky a odhalí svá tajemství. Tollundský muž, který žil asi před 2300 lety, je vystaven v dánském muzeu v Silkeborgu.
Mrtvoly z evropských bažin
Je nejznámějším a nejlépe vypadajícím členem elitního klubu zachovalých mrtvol z evropských bažin. Nalezená, přirozeně mumifikovaná těla se stala známá jako „lidé z bažin“ či „těla z bažin“. Jedná se o těla mužů, žen i několika dětí, která byla v dávné době pohřbena v rašeliništích severní Evropy – většinou v Dánsku, Německu, Anglii, Irsku a Nizozemsku.
Přírodní mrazák pro uchovávání mrtvol
Díky jedinečnému prostředí těchto rašelinišť se těla zachovala dodnes a nyní k nám mohou „promluvit“ i po své smrti. Za pomoci moderních technologií vědcům prozrazují informace o svých tajemných i násilných osudech.
Nejzachovalejší lidské ostatky byly nalezeny zejména v místech, která se nazývají vyvýšené bažiny. Ty se tvoří v povodích, kde sphagnový mech vytváří hluboké vrstvy rašeliny. Po tisíce let se zde hromadí vrstvy rašeliníkového mechu, který nakonec vytvoří kopuli napájenou výhradně dešťovou vodou.
Vyvýšené bažiny obsahují málo minerálů a velmi málo kyslíku, ale hodně kyseliny. Když se k tomu přidají nízké teploty v severní Evropě, těla se zde přirozeně zakonzervují.
Bažiny zde rostly po celou dobu pravěku. Je těžké říct, kolik těl se v těchto místech již našlo, ale pravděpodobně to budou stovky. První záznamy o nálezech „lidí z bažin“ pocházejí už ze 17. století a od té doby se objevují docela pravidelně.
Dříve byla nalezená těla často pohřbena na místních hřbitovech. Nálezci v té době netušili, že se jedná o pravěké lidi. Jen za posledních dvě stě let existují záznamy o více než sto padesáti tělech z bažin.
Zdroj: Chocho8, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Těla z bažin mají zachovalé maso, tkáň i oblečení
Pro archeology jsou tyto nálezy nesmírně cenné. Většinou bývají odkázáni pouze na informace z kosterních pozůstatků. Díky jedinečnému konzervačnímu účinku rašelinišť a dnešním technologiím tak mají o „lidech z bažin“ daleko více informací. O jejich pohlaví, věku, zdraví, životě i smrti a zachován je i obsah střev mrtvých.
V původním stavu totiž zůstávají vlasy, tkáně, pokožka i vnitřní orgány. Naopak kosti se změní v jakousi houbovitou hmotu. Často zůstává i oblečení. Ze všech těchto prvků mohou vědci odhalit tajemství o životě, který „lidé z bažin“ vedli, než v rašeliništi skončili.
Jak zemřeli „lidé z bažin“
Podle vědců byla u některých z těl příčinou smrti pouze nehoda. Většina však byla nepochybně zavražděna. Zejména na tělech z doby železné byly patrné stopy násilné smrti. Vědci se domnívají, že tak mohli být potrestáni a popraveni, když porušili pravidla v pravěké společnosti. Našly se však i důkazy o možných rituálních obětech bohům či božstvům.
Tollundský muž
Byl nalezen při těžbě rašeliny nedaleko dánského městečka Tollund v roce 1950. Ve tváři měl velmi klidný výraz, avšak při pozdějším zkoumání vědci nalezli kolem krku oprátku. Mohlo se jednat o násilnou smrt, avšak mohl být „vyvolený“ a obětovaný pravěkým bohům.
Tělo asi třicetiletého muže bylo velmi dobře zachováno, v obzvláště dobrém stavu byla jeho hlava. Tollundský muž prošel už v té době řadou vědeckých analýz. Nakonec bylo jeho tělo zakonzervováno a vystaveno.
Nyní, s pokročilejšími technologiemi a většími výzkumnými možnostmi, se vědci snaží zjistit více o jeho životě a příčině smrti. Doufají například, že pomocí nových analýz sestaví mapu míst, kterými za svého života prošel. Také by rádi potvrdili skutečný důvod jeho smrti. Mezi další známé „lidi z bažin“ patří například Lindowský muž, Lindowská žena, Grauballský muž, Clonycavanský muž či Windebyjská dívka.
Lidé z bažin obětmi dnešní těžby
Bohužel, v dnešní době se zásoby rašeliny, která je zdrojem paliva, značně zmenšují. K nálezům těl tak bude docházet méně a méně. Jelikož se rašelina těží ve velkém, jsou používány obří stroje. Ty často rozdrtí to, co by se vynořilo během pomalé práce ručního rýče. To však neznamená, že se nová těla ještě neobjeví.
Zdroj: historyextra.com, smithsonianmag.com, en.wikipedia.org
Autor: Michaela Pauerová
