Macuahuitl — slovo, které zní spíše jako jazykolam, patří ve skutečnosti extrémně nebezpečné zbrani. Používána byla před tisíci lety především na území Mezoameriky. Ačkoliv se o ní dochovaly jen střípky informací, jedno je jisté, děsila nejednoho muže.
Tato zvláštní zbraň pochází ze 16. století, zřejmě ale byla používána už mnohem dříve. Odhaduje se, že to mohlo být už kolem roku 1000. První informace o macuahuitl přivezli Španělé, kteří v 16. století kolonizovali takzvanou Mezoameriku.
Aztécká motorová pila
Mezoamerika je historické označení části amerického kontinentu, konkrétně území dnešního středního a jižního Mexika. Žily tam mezoamerické civilizace, mezi ty nejznámější patří Mayové či Aztékové.
Právě oni měli nejčastěji používat takzvanou „obsidiánovou motorovou pilu“. Jednalo se asi o metr dlouhou širokou palici. Ta měla po celém svém okraji drážky, do nichž byly vsazeny obsidiány, které byly přilepeny lepidlem. Macuahuitl byl zkonstruovaný buď pro jednu ruku, či pro použití obouruč.
Děsivá svědectví
A proč se Španělé a ostatní zbraně tak strašně moc báli? Zbraň měla údajně tak velikou sílu, že dokázala srazit hlavu nejen člověku, ale také koni.
Jeden ze členů španělské delegace popsal svou zkušenost v knize, jejíž název lze přeložit jako Vyprávění o některých věcech Nového Španělska a Velkého města Temestitán.
„Jednoho dne jsem viděl, jak indián bojuje s jezdcem, a ten indián uštědřil koni svého protivníka takovou ránu do prsou, že mu je otevřel až do vnitřností a ten padl mrtvý na místě. A ten samý den jsem viděl jiného indiána, jak dal jinému koni ránu do krku a ten mu mrtvý padl k nohám.“
Ideální pro rituální oběť
Kromě veliké síly měla zbraň pro Mezoameričany ještě jednu výhodu. Při použití na plocho měla zbraň sice devastační účinek, ale zároveň dokázala nechat oběť naživu.
Takový člověk pak trpěl v neuvěřitelných bolestech. Domorodí obyvatelé je poté rádi využívali k rituální oběti na usmíření svých bohů.
Setnutí nebo rána do hlavy
Zbraň tak byla vlastně neuvěřitelně drastická. Buď se mohla použít její tupá strana, která oběť uvedla do okamžitého bezvědomí a také často trvale poškodila mozek.
Nebo se použila strana s obsidiánem, který je ostrý jako břitva či jako žiletka. Někde byl dokonce obsidián vyskládán do tvaru zubů. Odtud právě přezdívka zbraně „obsidiánová motorová pila“.
Zbraň byla tak zajímavá, že si ji měl domů dovézt i sám Kryštof Kolumbus. Žádný originální kousek ze 16. století se však nedochoval. Zůstaly pouhé ilustrace. Nejstarší replika pochází z 19. století.
Zdroj: Allthatsinteresting.com, Famsi.org, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
